Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 15. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Svatá Ludmila zavražděna, Václav Kliment Klicpera, Jan Sarkandr blahořečen, Petr Bezruč, sedm mladočeských poslanců vstoupilo do českého sněmu, Agatha Christie, poprvé v historii byly v boji použity tanky, Oldřich Velen, Petr Haničinec, schůzka A. Hitlera s N. Chamberlainem, Josef Vavroušek, nařízení K. H. Franka, Tommy Lee Jones, vylodění u města Inčchon, založení společnosti Sazka, 15. září 1968 a 1969, Richard Wright..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.
Události:
921 – Na hradě Tetíně byla zavražděna (uškrcena) jedenašedesátiletá Ludmila vikinskými bojovníky (Tunnou a Gommonem), najatými Drahomírou.
Tělesné ostatky kněžny Ludmily nechal kníže Václav převést do kostela sv. Jiří na Pražském hradě (19. října 925); kostel sloužil jako místo posledního odpočinku prvních Přemyslovců.
Již v průběhu 11. století byla Ludmila považována za svatou.
1859 – Zemřel Václav Kliment Klicpera, spisovatel a dramatik (* 23. listopadu 1792)
Papež Pius IX. blahořečil Jana Sarkandra.
1867 – Narodil se Petr Bezruč, český spisovatel († 12. února 1958)
1874 – Sedm mladočeských poslanců (A. P. Trojan, E. Grégr, J. Pražák, J. Hruška, A. Husák, R. Nittinger, Adolf z Mayersbachů) vstoupilo do českého sněmu. Na podzim t. r. se staročeši a mladočeši střetli znovu, a to ve volbách do říšského sněmu, kam se dostali tři mladočeští poslanci (K. Sladkovský, A. P. Trojan a E. Grégr). Samostatně podali zdůvodnění své rezistence a všichni tři byli v lednu 1875 zbaveni svých mandátů. Staročeši přirozeně pokračovali taktéž v politice pasivní rezistence.
1890 – Narodila se Agatha Christie, anglická spisovatelka († 12. ledna 1976)
Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (15. září 1890, Torquay, Spojené království – 12. ledna 1976, Wallingford, Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Jedná se o světově nejznámější spisovatelku všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.
1908 – Sešel se český sněm; vláda připravila pro jednání návrhy na změnu zemského zřízení a volebního řádu (své návrhy předložili jak zástupci českých, tak i německých stran). Beckova vláda umožnila silné pronikání českých úředníků a českého jazyka do některých oblastí státní služby.
1916 – První světová válka: Angličané v boji poprvé v historii použili tanky.
1920 – Jmenován úřednický vládní kabinet vedený J. Černým.
1921 – Narodil se Oldřich Velen, český herec
Oldřich Velen, vlastním jménem Volek, pochází z Tuřan (dnes součást Brna), od dětství hrál ochotnické divadlo, souběžně pak studoval gymnázium a konzervatoř v Brně.
Za druhé světové války se zapojil do odboje (člen organizace Obrana národa) a v roce 1941 byl vězněn gestapem.
Po dokončení konzervatoře nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1942), pak byl angažován ve Východočeském divadle v Pardubicích (1943-1944) a nakonec na delší dobu zakotvil v Krajském divadle v Olomouci (1945-1962).
Původně hrál role milovníků, později se přehrál do charakterních úloh.
V 50. letech se začal aktivně a velmi rád věnovat filmování, což jej nakonec přivedlo do Prahy a v roce 1962 se stal stálým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde působil až od odchodu do penze.
Mmezitím ale hrál také v Divadle Na zábradlí (1966-1971), kam byl angažován na žádost režiséra Jana Grossmana. S tímto divadelním souborem prožil také několik úspěchů, a to i v zahraničí, ale natrvalo se oddal především filmu. Navíc, jak sám později řekl, divadlo ho časem přestalo bavit, zatímco okouzlení filmem mu zůstalo až do vysokého věku.
Oldřich Velen hrál ve filmu a televizi více než padesát let, počet jeho rolí (jím samým pečlivě zdokumentovaný) je 297. Poprvé se objevil v drobné roli ve Steklého historickém dramatu TEMNO (1950). Vzhledem k mimopražskému divadelnímu angažmá se jeho filmografie v 50. let rozrůstala jen pomalu, více rolí pochopitelně přišlo až s jeho trvalým zaměstnaneckým poměrem na Barrandově. Široký herecký rejstřík mu umožnil participovat ve filmech různých žánrů, vidět jej tak bylo možno v kriminálkách, komediích, dramatech ze současnosti i pohádkách a vzhledem k tomu, že dostával jen vedlejší role – za které byl nicméně vděčný – v některých obdobích natočil až deset snímků ročně. Za celou dobu měl prakticky jen jedinou hlavní roli, ta ale zaznamenala mimořádný úspěch a Velen sám si ji velmi cenil, šlo o komediální seriál SLOVÁCKO SA NESÚDÍ (1975). Vzhledem k vyššímu věku v 80. letech rolí ubývalo, ale hrál až do svých osmdesáti, naposledy se objevil v televizním filmu TA TŘETÍ (2001).
Oldřich Velen je od roku 1946 ženatý se Sylvou, rozenou Štursovou, s níž má dva syny. Mezi jeho zájmy v minulosti patřilo především cestování, kterému se zvláště v 60. letech díky divadelním zájezdům mohl věnovat. [zdroj]
1930 – Narodil se Petr Haničinec, český herec († 7. listopadu 2007)
Petr Haničinec se narodil 15. září 1930 v Pardubicích do rodiny poštovního úředníka Josefa Haničince (1900 – 1976) a jeho ženy Marie (1909 – 1984).
Na přání otce započal se studiem na Učitelském ústavě v Chrudimi, z něhož přešel na gymnázium v Trutnově.
Utekl však z domova a živil se jako hráč na klavír v barech a s Vošickým orchestrem. Přihlásil se na Státní konzervatoř (která byla záhy přejmenována na DAMU) s ukončením u profesorů Nedbala, Lukavského a Krejči (1949 – 1953).
Následně začal profesionálně hrát v pardubickém Východočeském divadle (1953 – 1954) a v pražských scénách D 34 (1954 – 1956), Divadlo S. K. Neumanna (1956 – 1962), zejména Divadlo na Vinohradech (1962 – 1999) a Divadlo Na Fidlovačce (1999 – 2001). Věnoval se také přednesu (Viola, Lyra Pragensis).
Haničinec tíhl k charakternímu herectví. Svůj hřmotný hrdinských zjev podtrhoval příjemným, hlubokým a neobyčejně neochvějným hlasem.
Již svým charakteristickým zjevem byl předurčen do postav různých složitých charakterů padouchů, zločinců, zrnitých a furiantských chlapů s vnitřním temperamentem a elánem ve světovém a českém dramatu. Velké postavy ztvárnil v inscenacích „Faust“, „Komu zvoní hrana“, „Léto“, „Barbaři“, „Král Krysa“, „K domovu se dívej, anděli“, „Generálka“ či „Mistr a Markétka“).
Poprvé se na našem stříbrném plátně uvedl jako vojín v Kachyňově dobrodružném snímku ZTRACENÁ STOPA (1955), mladý vesničan v Krškově životopisném filmu Z MÉHO ŽIVOTA (1955) a přítel Honza v krátkometrážním snímku BUĎME PŘIPRAVENI (1955).
V naší kinematografii (která mu však nedala tolik příležitostí) ztvárňoval rozličné menší a také epizodní charakterní postavy letce (TAM NA KONEČNÉ), podporučíka Jílka (TENKRÁT O VÁNOCÍCH), Kolafy (SEDMÝ KONTINENT), Rudy (NA LANĚ), Fábery (POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE), nadporučíka Tomíčka (ČERNÝ VLK), Holana (PAVLÍNKA), předsedy JZD (TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI), Slámy (SMRT MOUCHY), Deretiče (VOJÁCI SVOBODY), Cyrila (ŘEKNEM SI TO PŘÍŠTÍ LÉTO), kupce Bartoše (POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU), Hrouzka (HOŘKÝ PODZIM S VŮNÍ MANGA), Antoše (ZÁCHVĚV STRACHU), Viceníka (CESTA KOLEM MÉ HLAVY) a Sochora (STÍN KAPRADINY).
Své výrazné a velké postavy (značná část z nich byla v normalizačních sedmdesátých letech v politicky exponovaných snímcích) ztvárnil jako mladý husitský válečník Ondřej z Hvozdna, který vzplane láskou k novicce Martě (Jana Rybářová) v dramatu PROTI VŠEM (1956) Otakara Vávry, partyzán Karel ve válečném dramatu HORKÁ ZIMA (1973) Karla Kachyni, velký komunista Bagár v dramatu KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (1973) Jiřího Sequense, otec Sochor v psychologickém dramatu STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA (1977) Jaroslava Balíka, vyšetřovatel a kapitán Gregor v kriminálním Kleinově dramatu KAM NIKDO NESMÍ (1979) a antifašistický bojovník Bláha v dramatu SVÍTALO CELOU NOC (1980) Václava Matějky. Naposledy si zahrál zástupce ředitele v psychologickém snímku ČAS SLUHŮ (1989).
Výrazněji se uplatnil při uměleckém přednesu, v rozhlase („Rybí pohádka“, „Drahomíra“ či „Bílé apartmá“), televizi (inscenace JINDŘICH IV., VLČÍ HALÍŘ, ANYNKA A ČERT, MEZIČAS, BRÝLE, ORTEL aj., seriály ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MATKA, RODÁCI, ŽENA ZA PULTEM, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, CIRKUS HUMBERTO atp. a večerníčky KUBULA A KUBA KUBIKULA, JÁJA A PÁJA, PRUHOVANÍ KAMARÁDI apod.) a dabingu (COLUMBO, JÁ, CLAUDIUS!, GLADIÁTOR atd.). Získal Cenu SČDU (1982), Zlatý květ (1984) za seriál DOBRÁ VODA, titul Zasloužilého umělce (1985), Cenu Františka Filipovského za celoživotní umění v dabingu (1996), Křišťálovou růži za poezii (1996) a Cenu Senior Prix za celoživotní práci (2000).
Petr Haničinec byl čtyřikrát ženatý. S herečkou a moderátorkou Štěpánkou Hubáčkovou – Haničincovou (1931 – 1999), herečkou Marií Kyselkovou (*1935), rozhlasovou hlasatelkou Evou Kopeckou a zlatnicí Radmilou Pleskotovou (*1950). S herečkou Štěpánkou Haničincovou měl dceru Alexandru (*1954) a s Marií Kyselkovou syna Ondřeje (*1960). V druhé polovině devadesátých let ho stihla řada nehod a zdravotních potíží (např. autonehoda, mozková příhoda, rakovina), které mu v posledních letech života zcela znemožnili hereckou práci. Petr Haničinec zemřel 7. listopadu 2007 v Bratronicích ve věku sedmdesáti sedmi let. [zdroj]
1938 – V Berchtesgadenu se konala schůzka A. Hitlera s britským ministerským předsedou N. Chamberlainem; Hitler žádal odstoupení českého pohraničí s více jak 50 % německého obyvatelstva Německu.
1944 – Narodil se Josef Vavroušek, český ekolog, publicista a politik ((† 18. březen 1995)
K. H. Frank vydal nařízení o trestu smrti za nedovolené překročení hranic mezi protektorátem a Slovenskem.
1946 – Narodil se Tommy Lee Jones, americký herec
1950 – Korejská válka: Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily vylodění u jihokorejského přímořského města Inčchon.
1953 – Premiér V. Široký přednesl v parlamentě programové prohlášení vlády, v němž se zaměřil především na opatření v ekonomii, chystaná ještě pro rok 1953, a direktivy pro rok následující.
Novým předsedou Národního shromáždění se stal Z. Fierlinger.
1956 – založení společnosti Sazka v budově nakladatelství Olympia v Klimentské ulici v Praze.
1968 – Při cestě do Brna na mezinárodní strojírenský veletrh se zastavili V. V. Kuzněcov a S. V. Červoněnko v Jihlavě, kde tři hodiny diskutovali na okresním sekretariátu KSČ o normalizaci poměrů v naší republice a zejména v kraji.
Deník Práce přinesl rozhovor s místopředsedou vlády F. Hamouzem, nazvaný O praktické politice.
Východoněmecký deník Neues Deutschland přinesl obsáhlou stať E. P. Adlera „Revizionistická hra v šachy s imperialismem“, v níž je ostře kritizován Ústav pro mezinárodní politiku a ekonomii a jeho ředitel A. Šnejdárek.
V protestantských kostelech Německé demokratické republiky se čte prohlášení vyšších církevních činitelů včetně biskupů. Invaze zemí Varšavského paktu, zvláště pak účast vojáků NDR, je označena za politováníhodnou a pro čs. křesťany urážlivou a zraňující.
1969 – Na aktivu zakládajících a zasloužilých členů KSČ v Ústí nad Labem hovořili V. Nový a A. Krček o příčinách krize v KSČ.
V Čs. televizi byl uveden dokumentární film sovětského režiséra A. Kološina „Československo – rok zkoušek“, jehož obsah uvítal v Rudém právu J. Kliment jako „pravdivý zážitek obdobný těm, když čteme v Tribuně a Rudém právu svědectví předních stranických představitelů...“
2008 – Zemřel Richard Wright, britský hudebník, zakládající člen skupiny Pink Floyd (* 28. července 1945)
Svátky:
Svátek mají Jolana, Josef (Kentenich), Kateřina (Janovská); P. Marie Bolestné.
Jméno Jolana, které je dnes v občanském kalendáři, má slovenský původ a snad je překladem řeckého jména Helena, tj. "světlo". Možné však je, že se jedná o maďarský prazáklad slova Jóleán, jež znamená "správná a dobrá dívka."
Církevní kalendář nám dnes připomíná další z mariánských svátků. Ten dnešní upozorňuje na bolest, kterou P. Marie musela prožít, když její syn umíral strašlivou smrtí na kříži. Předtím jej ještě doprovázela na strastiplné cestě k popravišti a později byla i při jeho uložení do hrobu. Po jeho skonu odešla k apoštolu Janovi a zemřela zřejmě v Jeruzalémě nebo Efesu. Její kult se začal šířit takřka po celém světě a dnes prožívá opět renesanci.
V církevním kalendáři nalézáme také vzpomínku na Josefa Kentenicha. Narodil se v Gymnichu u Kolína (Německo) a je znám jako zakladatel schönstattského díla. Tato myšlenka vznikla v roce 1914 a vyvinula se z výchovné práce tohoto kněze, kterému šlo především o prohloubení křesťanského života. Vzniklo tak dílo, které se jako jediné zrodilo v Německu a rozšířilo se do všech pěti světadílů. K náhlému přerušení činnosti organizace došlo za války, kdy byl Kentenich jako nepřítel státu na čtyři roky uvězněn v koncentračním táboře. Na konci války kněze osvobodili a on se mohl věnovat dál své záslužné práci. Netěšil se z ní však dlouho. Dostal se do sporu s mnohými církevními osobami, které jeho činnost sledovaly. Tito lidé nakonec dosáhli svého: v roce 1951 byl Kentenich zbaven úřadu a poslán do vyhnanství do Milwaukee (USA), odkud se dostal až za 14 let, kdy jej povolal nazpět samotný papež Pavel VI. Ten jej dokonce osobně přijal a vrátil mu kýženou svobodu. Kněz se vrátil opět do svého působiště a setrval tam až do své smrti 15. září 1968.
Další světicí v dnešním kalendáři je Kateřina Janovská, která se narodila v roce 1477 v Janově. Byla dcerou janovského šlechtice a původně se jmenovala Kateřina Fieschi-Adornová. Již od dětství se chtěla stát řádovou sestrou, ale rodiče ji přinutili vzít si šlechtice Adorna. Ten - na rozdíl od své ženy - bohabojný vůbec nebyl. Pil, rval se a hrál karty. Kateřina vedle něho prožívala pravé peklo. V roce 1474 se dostalo Kateřině mystického vidění a krátce poté přišel její manžel o veškeré jmění. Kateřina viděla mezi oběma událostmi úzké souvislosti. Její manžel začal žít velice zbožně a Kateřina věnovala veškerou svou péči nemocným v Janově.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze
