Vzpomínáček - 15. listopadu - Pavel Vondruška

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 15. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Francisco Pizarro vstoupil do Cuzca, Johannes Kepler, saské oddíly obsadily Prahu, Jan Amos Komenský, zákony o spolkovém a spolčovacím právu, Henryk Sienkiewicz, Pavel Vondruška, smuteční rozloučení s Janem Opletalem, konec bitvy u Guadalcanalu, Gemini 12, Lucie Zedníčková, Lunochod 1 přistál na Měsíci, Labská bouda, Jean Gabin, raketoplán Buran, raketoplán Atlantis, Jiří Vala, Al Jazeera English..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1502 – Uzavřena jednota (spolek) panského a rytířského stavu.

1533 – Francisco Pizarro vstoupil do peruánskeho Cuzca.

1630 – Zemřel Johannes Kepler, astronom, matematik a fyzik (* 27. prosince 1571)

1631 – Saské vojenské oddíly obsadily bez boje Prahu. Se saskými vojsky se vraceli do Čech mnozí emigranti a znovu se ujímali svých panství (Václav Vilém z Roupova, Ladislav Velen ze Žerotína).

Dne 20. listopadu dorazil do Prahy samotný kurfiřt Jan Jiří.

1670 – V Amsterodamu zemřel Jan Amos Komenský (Comenius Moravus), poslední biskup jednoty bratrské; pochován byl 22. listopadu t. r. v Naardenu (východně od Amsterodamu) u bývalého kostelíku valonské církve. Jeho spisy (například Svět v obrazech, Brána jazyků otevřená, Labyrint světa a ráj srdce, Velká didaktika, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Obecná porada o nápravě věcí lidských) zná celý kulturní svět.

1867 – Vydány zákony č. 134 a č. 135/1867 o spolkovém právu a spolčovacím právu; za povolený spolek byl pokládán ten, jenž nebyl ve čtyřtýdenní zákonné lhůtě od ohlášení úředně zakázán. Spolčovací právo umožňovalo pořádat veřejná shromáždění občanů v uzavřených místnostech i pod širým nebem a veřejné průvody a vymezovalo podmínky jejich konání. Oba zákony sice obsahovaly řadu omezení, avšak podstatně přispěly k uvolnění a rozšíření spolkového života.

1908 – Císař přijal demisi Beckovy vlády (podána již 7. listopadu). Novým ministerským předsedou byl jmenován dosavadní ministr vnitra Beckovy vlády hrabě R. Bienerth; jeho kabinet byl veskrze úřednickou vládou s cílem vyloučit národnostní třenice a být "koncentrací národních sil". Češi obsadili tři ministerstva: kultu a vyučování (J. Kaněra), zemědělství (A. Bráf) a ministr-krajan (moravský staročech-mladočech J. Žáček).

1915 – Moravský místodržitel Bleyleben vystoupil proti českému odbojovému hnutí.

1916 – Zemřel Henryk Sienkiewicz, polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny (* 5. května 1846)

1919 – Na sjezdu v Duchcově se konstituovala Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická strana) z Deutsche Arbeiterpartei (1904), vůdcem strany byl R. Jung. Od počátku udržovala úzké styky s německými nacisty (ve dnech 7.-8. srpna 1920 se její zástupci sešli v Salcburku s představiteli nacionálních stran z Německa a Rakouska, mj. i s A. Hitlerem). Jejich společným cílem bylo vytvoření všeněmeckého státu ve střední Evropě. Strana byla krajně nacionalistická a antisemitská.

1925 – Konaly se parlamentní volby; jako nejsilnější strana vyšla z voleb Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (13,7 %), na druhém místě skončila KSČ (13,2 %) a třetí stranou v pořadí se stala lidová strana (9,7 %). Teprve na čtvrtém místě skončila v roce 1920 nejsilnější strana - sociální demokracie (8,9 %) a těsně za ní druhá z tzv. socialistických stran - Československá socialistická strana (8,6 %). Z německých stran byl nejsilnější Bund der Landwirte (8 %).

Narodil se Pavel Vondruška, český herec a dirigent († 5. února 2011)

Pavel Vondruška se narodil 15. listopadu 1925 v Českých Budějovicích. Postupně studoval na pražské Státní konzervatoři (1945 – 1946) a na HAMU (1946 – 1950), kde postupně absolvoval dirigentské oddělení, operní dramaturgii a roku 1951 operní režii u Ferdinanda Pujmana.

Už jako student byl krátce korepetitorem v Národním divadle v Praze (1951) a taktéž sbormistrem a dirigentem Pražské zpěvohry.

Dále pracoval jako dirigent symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951 – 1960), olomoucké Moravské filharmonie (1960 – 1962), opery Státního divadla v Ostravě (1962 až 1967) a Hudebního divadla v Karlíně (1967 – 1977).

Zastával funkci externího pedagoga na HAMU.

Zbytek svého života spojil se dvěmi významnými pražskými scénami Národního divadla a Divadla Járy Cimrmana.

V Národním divadle působil v letech 1967 – 31. červenec 2009, byl zde korepetitorem opery (1969 – 1974, znova 1. leden 1981 – 1990), šéfem a dirigentem orchestru činohry (1977 – 1998), 1976 až 1977 upravovatelem a skladatelem scénické hudby, hereckým epizodkářem, v letech 2009 – 2010 stálým hostem a od 1976 dirigoval operní a baletní představení.

Mj. se v budovách ND uplatnil jako průvodce. Souběžně byl vedle Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka jedním z hereckých interpretů Divadla Járy Cimrmana (1968 – 2010). Hostoval taktéž v Divadle Na Jezerce (tř. „Kaviár nebo čočka“). Příležitostně dirigoval Symfonický orchestr hlavního města Prahy (FOK), Janáčkovu filharmonii v Brně.

Jeho scénická hudba pro činohru („Naši furianti“, „Měšťáci“, „Bílá nemoc“, „Maryša“, „Paličova dcera“) byla emotivně působivá a dramaticky dotvářela účinky inscenací. Dirigoval četná díla („Vojna a mír“, „Podivné dobrodružství Arthura Rowa“, „Lucerna“, „Naši furianti“, „Král Lear“, „Čert a Káča“, „Matka“, „Komik“, „Peer Gynt“, „Giselle“) nebo je hudebně připravoval („Cosi fan tutte“, „Tosca“ či „Prodaná nevěsta“).

V ND hrál epizodky: Muzikant („Naši furianti“), Žebrák („Faust“), Bláha („Paličova dcera“), Zima („Lucerna“) nebo Leopold („Babička“). A vystupoval téměř ve všech hrách u Cimrmanů („Lijavec“, „Blaník“, „Hospoda na mýtince“, „Němý Bobeš“, „Záskok“, „Dobytí severního pólu“, „Švestka“, „Afrika“ aj.). Do filmového světa vstoupil jako dirigent AUS VN, který nahrával hudbu pro Tomanův film TANKOVÁ BRIGÁDA (1955).

Ovšem u diváků ho proslavila až práce ve filmech s účastí Smoljaka a Svěráka, např. JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (moderátor), „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (Svátek), KULOVÝ BLESK (oddávající úředník), VRCHNÍ, PRCHNI! (klavírista), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (docent, lektor školení), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (dvojrole skladatele Johanna Baptisty Strausse mladšího a sbormistra), ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ (blázen telefonista Jaroušek), CO JE VÁM, DOKTORE? (ochranář), JAKO JED (Obrmajer), AKUMULÁTOR 1 a KOLJA (dirigent) a VRATNÉ LAHVE (penzista).

Rád ho obsazoval Jiří Menzel ve filmech BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (divák), POSTŘIŽINY (notář Lustig), SLAVNOSTI SNĚŽENEK (Holý), KONEC STARÝCH ČASŮ (host), OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (milionář).

Jiní tvůrci mu dávali epizody hudebníka, kapelníka, dirigenta (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY, JULEK, TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH, KRAJINA S NÁBYTKEM a též LEV S BÍLOU HŘÍVOU), taxikáře (UPÍR Z FERATU), tajemníka (trilogie SLUNCE, SENO…), krejčího (DRUHÝ TAH PĚŠCEM), Dvořáka (PAPILIO), Málka (ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA), nemocného (ATRAKCE ŠVÉDSKÉHO ZÁJEZDU, VRACENKY), svatebčana (SEDM HLADOVÝCH), Erasmuse (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA), spolužáka (PAMĚTNICE, ŠKOLNÍ VÝLET), chalupníka (DEŠŤOVÁ VÍLA), doktora (REKVALIFIKACE) atd.

Hrál i v televizních filmech (KLAUNI A VLASTENCI, POSLEDNÍ VLAK či CESTA BYLA SUCHÁ, MÍSTY MOKRÁ) a seriálech (CHOBOTNICE Z II. PATRA, CIRKUS HUMBERTO, KAČENKA A STRAŠIDLA, ARABELA SE VRACÍ, HOSPODA, STŘÍBRNÁ PARUKA, HORÁKOVI, TRAPASY apod.), v televizních pořadech i v záznamech divadelních představení od Cimrmanů. A účinkoval v zahraničních projektech.

Mluvil devíti jazyky (italsky, španělsky, anglicky, německy, srbochorvatsky, latinsky, rusky, francouzsky a esperantem) a věnoval se i historiografické práci. Při provádění cizinců ve Stavovském divadle se mu v prosinci 2010 stal vážný úraz, kterému Pavel Vondruška podlehl 5. února 2011 v pražské motolské nemocnici ve věku nedožitých osmdesáti šesti let. [zdroj]

1939 – V Praze na Albertově se konalo smuteční rozloučení se studentem J. Opletalem; vyznělo jako spontánní masová demonstrace proti okupantům.

1942 – Druhá světová válka: námořní bitva u Guadalcanalu skončila vítězstvím spojenců.

1945 – Sovětská vojska (původní počet 165 tisíc se snížil na 65 tisíc) začala opouštět Československo; americká vojska se začala stahovat 5 dnů nato.

1961 – Na jednání ÚV KSČ A. Novotný (přes volání po odsouzení Stalinových zločinů na XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961) varoval před přílišným voláním po rehabilitacích.

1966 – Program Gemini: Gemini 12 bezpečně přistála v Altantickém oceánu.

1967 – Časopis Student otiskuje stanovisko rektora ČVUT ke strahovským událostem a odsuzuje formu protestu, jakou zvolili vysokoškolští studenti k prosazení svých požadavků.

1968 – Francouzský týdeník Paris-Match otiskl rozhovor s J. B. Titem, který v něm znovu zdůraznil nesouhlas s postupem SSSR v srpnu proti ČSSR a odmítá srovnávat události v Československu s Maďarskem v roce 1956.

Americký měsíčník Fortune přinesl článek H. Kahna „Co si myslet o Rusech“, který se zabýval dalším vývojem v komunistickém světě a zejména v SSSR a ČSSR po srpnové intervenci. Autor připustil, že čs. experiment znamenal jisté přímé ohrožení Sovětského svazu.

Narodila se Lucie Zedníčková, česká herečka

1970 – Sovětský Lunochod 1 přistál na Měsíci.

1975 – Otevřena obnovená Labská bouda.

1976 – Zemřel Jean Gabin, francouzský herec (* 17. května 1904)

1988 – Start sovětského raketoplánu Buran.

1990 – Program Space Shuttle: raketoplán Atlantis odstartoval na misi STS-38.

1996 – Konalo se I. kolo voleb do Senátu; v I. kole se ucházelo o přízeň voličů 569 kandidátů, do II. kola postoupilo 76 kandidátů ODS, 48 ČSSD, 17 KDU-ČSL, 7 ODA, 4 KSČM, 1 DEU a 1 nezávislý. Odvolilo pouze 35,03 % oprávněných voličů, zvoleni byli 4 senátoři.

2003 – Zemřel Jiří Vala, český herec (* 27. listopadu 1926)

2006 – Arabská televizní stanice Al-Džazíra začala vysílat také v angličtině (Al Jazeera English).

Svátky:

Svátek mají Leopold, Albert (Veliký).

Leopold, který má dnes svátek v občanském kalendáři, je připomínán i v římském kalendáři církevním. V našem českém je pak zmiňován Albert Veliký, který je však v našem občanském kalendáři slaven 21. listopadu. Tam se o něm dozvíme více.

Vraťme se k jménu Leopold. Je patronem Rakouska a přispěl rozhodujícím způsobem k dnešní velikosti země, s níž jsme měli dlouho společnou historii. Narodil se kolem roku 1075 a byl vychován v klášteře Melku biskupem Altmannem z Pasova. V roce 1106 se Leopold oženil s Anežkou, dcerou císaře Jindřicha V. Z tohoto manželství se narodilo 18 dětí, mezi jinými i pozdější biskup Otto z Freisingu. Při sporu o investituru stál Leopold, přes tento úzký vztah k císařskému domu, vždy věrně při papeži a v roce 1110 mu dokonce podřídil klášter v Melku. V roce 1114 položil základní kámen k mohutnému klášternímu kostelu, který ještě dnes, ačkoli byl vícekrát nevhodně restaurován, patří k významným pamětihodnostem. Leopold založil rovněž četné další kláštery v Rakousku a mnohé dosavadní velkoryse vybavil. Následkem úrazu při lovu Leopold 15. listopadu 1136 zemřel, jeho manželka Anežka ho přežila o sedm let. Byl pochován v kapitulním sále kláštera Klosterneuburg u Vídně, který roku 1113 bohatě vybavil. K povýšení Leopolda na rakouského zemského patrona došlo v roce 1683. Kanonizace byla provedena už roku 1485 papežem Inocencem VIII. Leopold se stal velice uctívaným světcem, a tak není divu, že byl často zobrazován. Hlavně v klášterním kostele v Klosterneuburgu jsou mnohá znázornění, také slavný Leopoldův oltář (1507) od Ruelanda Frueaufa. Rytina od Albrechta Dürera (1515) ukazuje Leopolda mezi patrony Rakouska.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze