Vzpomínáček - 12. listopadu - Jiří Pecha a Nadia Comaneciová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 12. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Trockij vypovězen ze Sovětské komunistické strany, Grace Kelly, potopena německá bitevní loď Tirpitz, Jiří Pecha, Miroslav Paleček, Miroslav Krobot, Konstantin Biebl, tresčí válka, Nadia Comaneciová, Antonín Novotný opět prezidenem ČSSR, 12. listopad 1968 a 1969, Voyager 1, Anne Hathaway, svatořečení Anežky České, Ira Levin..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1375 – Zemřel moravský markrabě Jan Jindřich (mladší bratr Karla IV.); zanechal po sobě dobré dědictví, hospodářsky konsolidovanou Moravu, v níž vládl pořádek a klid.

Když po něm nastoupili jeho synové Jošt a Prokop, rozpoutaly se mezi nimi spory a hádky, jež přerostly v otevřené ozbrojené střety.

1927 – Lev Davidovič Trockij byl vypovězen ze Sovětské komunistické strany, čímž získal Josef Stalin témeř neomezenou moc nad Sovětským svazem.

1929 – Narodila se Grace Kelly, americká herečka a monacká kněžna († 14. září 1982)

1944 – Náletem Royal Air Force byla potopena německá bitevní loď Tirpitz.

Narodil se Jiří Pecha, český herec

Jiří Pecha se narodil v listopadu 1944 v Třebíči v rodině divadelních ochotníků. Rodiče ho spolu s bratrem Františkem pravidelně brali na svá představení a od 2. třídy základní školy chlapci dokonce dostávali dětské role. Mimo ochotničení se během školy Jiří věnoval intenzivně i sportu. Závodně běhal a hrál českou házenou.

Vyučil se automechanikem, ale o poznání víc než autodílna ho lákalo jeviště. Při talentových zkouškách natolik zaujal komisi, že byl pod podmínkou, že si dodatečně dodělá maturitu, přijat na divadelní fakultu JAMU v Brně. Slib sice nedodržel, školu ale úspěšně dokončil.

Na JAMU se seznámil s Bolkem Polívkou, který do školy přišel, když Pechovi zbýval jediný rok studia. Během této krátké doby vzniklo ale velké přátelství, které výrazně ovlivnilo Pechův profesní život.

Polívka se stal jeho nejčastějším hereckým partnerem a věrným společníkem v řadě recesí a aktivit. Na JAMU vzniklo z popudu profesorů divadlo Husa na provázku a Pecha stál u jeho zrodu. Prošel sice angažmá v divadle Večerní Brno a ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, ale už v roce 1972 definitivně zakotvil v Divadle na provázku a odehrál zde svá zásadní představení. K vrcholům jeho divadelního herectví patří ztvárnění titulní role v Shakespearově dramatu Král Lear a v komediální hříčce Babička - fetišistická revue. Za tuto hru obdržel ocenění Nadace Alfreda Radoka. Známé je rovněž jeho divadlo jednoho herce Nejsem svůj pes.

I když Pecha patřil k výrazným hercům jihomoravského regionu, do televize a filmu pronikal jen s velkými obtížemi. Na televizní obrazovce se poprvé objevil v roce 1973 v pohádce brněnského studia KAZISVĚTI, ve filmu až o 5 let později, když jej Vladimír Sís spolu s dalšími herci Divadla na provázku obsadil do filmového zpracování divadelního představení BALADA PRO BANDITU. Pecha si zahrál velitele četníků. V 80. a 90. letech se herec postupně stal představitelem svérázných vedlejších postaviček, především v projektech svého úspěšného kamaráda Bolka Polívky (hajný ve snímku ŠAŠEK A KRÁLOVNA, anděl v DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG), do obecnějšího povědomí diváků se zapsal zejména díky zábavnému pořadu MANÉŽ BOLKA POLÍVKY z konce 80. let. Další role získával v souvislosti s aktivitami Divadla na provázku. Fanoušci si Jiřího Pechu spojují nejčastěji se seriálem BYLO NÁS PĚT, kde si zahrál starého Zilvara z chudobince, nebo s pohádkou LOTRANDO A ZUBEJDA, kde se objevil jako starý Lotrando. V posledních letech začala herectví Jiřího Pechy více využívat Česká televize, i když znovu pouze ve vedlejších rolích.

Jiří Pecha je podruhé ženatý, když z prvního manželství ukončeného rozvodem má dceru, která žije v Austrálii. Se svou druhou ženou Janou má dvě dcery. Vedle Bolka Polívky za své blízké přátele považuje Miroslava Donutila a Arnošta Goldflama. Pojí se k němu přezdívka Peca jako zkratka slova pecivál, což pochází z dob vysokoškolských studií, kdy nepatřil k nejpilnějším žákům. Zajímavostí je rovněž Pechova znalost brněnského slangu zvaného hantec, díky kterému se objevil v několika reklamách. Odbornou kritikou je Pecha považován za instinktivně až živočišně hrajícího herce se širokým rejstříkem od ryze komediálních kreací až k dramaticky vyhraněné látce. Ve volném čase si rád zahraje kulečník.

1945 – Narodil se Miroslav Paleček, český folkový písničkář

1948 – Tokijský tribunál odsoudil k trestu smrti sedm japonských vojenských a vládních činitelů, včetně generála Hideki Tódžóa.

1951 – Narodil se Miroslav Krobot, český herec a režisér

Spáchal sebevraždu Konstantin Biebl, český básník (* 26. února 1898)

Narodil se ve Slavětíně u Loun. Jeho otec byl zubním lékařem a měl exotické papoušky a japonskou opici, která se procházela po domě. Středoškolská studia v Lounech, v Praze maturitu skládal jako voják za Rakouské armády. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával, věnoval se zcela básnické tvorbě. Přátelil se s J. Wolkrem - byli na prázdninách v Jugoslávii 1922. 1926 - cestoval do exotických zemí - Jáva, Cejlon, Sumatra. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Jeho žena Marie Bieblová byla také básnířkou. Po 2.světové válce jej rozpory mezi svou básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly k sebevraždě skokem z okna.

1958 – Skončila první „tresčí válka“ mezi Velkou Británií a Islandem.

1961 – Narodila se Nadia Comaneciová, rumunská gymnastka

Nadia Elena Comaneciová (v rumunské verzi jména Comăneci, v anglické Comaneci, *12. listopadu 1961, Onesti) je gymnastka rumunského původu, držitelka pěti zlatých olympijských medailí.

Je první gymnastkou, která obdržela v olympijském závodu nejvyšší možnou známku 10.

Je považována za jednu z největších atletek 20. století a jednu z největších světových gymnastek všech dob.

Narodila se v Onesti (později Gheorghe Gheorghiu-Dej, nyní opět Onesti) v Rumunsku.

Její rodiče Gheorghe a Stefania-Alexandrina Comaneciovi ji pojmenovali po Naděždě, hrdince ruského filmu.

Na národní úrovni poprvé soutěžila v rámci Rumunska v roce 1970, jako členka týmu svého rodného města. Od raného mládí byla trénována Bélou Károlym a jeho ženou Martou. V roce 1975 jako třináctiletá zažila Comaneciová první velký úspěch na Mistrovství Evropy v norském Skienu, kde vyhrála 3 zlaté medaile a jednu stříbrnou. Na předolympijské soutěži v Montrealu v témže roce získala titul ve víceboji. Téhož roku ji americká agentura Associated Press vybrala za Sportovce roku.

Ve čtrnácti letech se stala hvězdou olympijských her v roce 1976 v quebeckém Montrealu. Nejenže se stala první gymnastkou na olympiádě, která obdržela nejvyšší možnou známku 10 (což zopakovala ještě šestkrát), ale vyhrála díky tomu tři zlaté medaile (víceboj jednotlivkyň, kladina, bradla), stříbrnou (víceboj družstev) a bronzovou (prostná cvičení). Doma jí její úspěch přinesl jmenování Hrdinkou socialistické práce. Byla nejmladším Rumunem, který obdržel toto ocenění. Už před Montrealem dosáhla 19 maximálních známek.

V roce 1977 úspěšně obhájila svůj evropský titul ve víceboji, rumunský tým však kontroverzně odstoupil v závěru soutěže na protest proti bodování. S nadváhou a mimo formu se ukázala na Mistrovství světa v roce 1978. Pád na bradlech ji v závěru odsunul na 4. místo, ale na kladině titul obhájila.

Roku 1979 opět štíhlá vyhrála svůj třetí evropský titul za sebou (to se před ní žádnému gymnastovi ani gymnastce nepodařilo). Na Mistrovství světa v prosinci Comaneciová po povinných sestavách vedla, ale byla hospitalizována ještě před volnými sestavami týmové soutěže kvůli otravě krve z rány na zápěstí způsobené sevřením své kovové přezky. Navzdory příkazům lékařů opustila nemocnici a soutěžila na kladině, kde byla ohodnocena známkou 9,95. Její výkon pomohl Rumunkám získat první týmovou zlatou medaili.

Zúčastnila se také olympiády v roce 1980, kde se ve víceboji umístila druhá po Jeleně Davidovové. Ve své knize Letters To A Young Gymnast popisuje tuto porážku slovy „Ten den podala Jelena prostě lepší výkon“. Udržela si svůj olympijský titul na kladině, dělila se o zlatou medaili na prostných cvičeních a rumunský tým skončil druhý.

Krátce po těchto hrách ukončila svou sportovní kariéru. Její poslední velký závod byly Světové univerzitní hry v Bukurešti roku 1981, kde vyhrála 5 zlatých medailí. Vyskytla se však nedoložená tvrzení o podjatosti části hodnotících, protože jich byla polovina zajištěna rumunskou stranou. Mezi lety 1984 a 1989 byla členkou Rumunské gymnastické federace a pomáhala trénovat rumunské juniorské gymnastky. V listopadu 1989 uprchla do Spojených států. Comaneciová strávila většinu času cestováním a propagací výrobků pro gymnastky, spodního prádla žokejů, výrobků pro aerobic a dokonce i předváděním svatebních šatů. V roce 1994 se zasnoubila s americkým gymnastou Bartem Connerem a poprvé od svého útěku se vrátila do Rumunska. V dubnu 1996 se za něj v Rumunsku provdala.

V roce 1999 se stala prvním sportovcem pozvaným do Organizace spojených národů, aby svým projevem zahájila Mezinárodní rok dobrovolníků 2000. Stále je zaměstnána gymnastikou a charitativní činností po celém světě. Ona a její muž vlastní Gymnastickou akademii Barta Connera, firmu Perfect 10 Production Company a několik obchodů se sportovním náčiním a dále je redaktorkou časopisu International Gymnast.

Od 29. června 2001 je naturalizovaným občanem Spojených států.

Je místopředsedkyní představenstva Hnutí speciálních olympiád, čestnou prezidentkou Rumunské gymnastické federace, čestnou předsedkyní Rumunského olympijského výboru, Velvyslankyní sportů Rumunska, viceprezidentkou představenstva Asociace pro svalovou dystrofii a členkou Nadace Mezinárodní gymnastické federace. Od Mezinárodního olympijského výboru obdržela dvakrát Olympijský řád.

V prosinci 2003 publikovala svoji první knihu Letters To A Young Gymnast.

1964 – Proběhla volba prezidenta ČSSR; do této funkce byl opět zvolen A. Novotný.

1968 – Předsednictvo ÚV KSČ odsoudilo demonstrace z 28. 10. a 7. 11. a vyzvalo obyvatelstvo, aby se v budoucnu vystříhalo akcí, jež jsou v protikladu k vlastním politickým, národním a mezinárodním zájmům.

Český ÚV Svazu čs.-sovětského přátelství se písemně distancoval od akce, pořádané 10. 11. v paláci Lucerna dvěma pražskými obvody a která vyzněla jako útok proti současnému vedení KSČ.

Vládní výbor pro tisk a informace, jehož zasedání řídil místopředseda vlády P. Colotka, se rozhodl doporučit vládě vydávat vládní deník nebo časopis, který by se stal oficiální tribunou vládní politiky.

ČTK vydalo tuto zprávu: „Z rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ s okamžitou platností bylo dočasně zastaveno vydávání týdeníku Politika s tím,, že rozbor tohoto časopisu bude proveden dodatečně, spolu s ostatním stranickým tiskem. Politika je po Reportéru již druhým časopisem, který byl v těchto dnech zastaven“. Ve svém posledním 11. čísle ze 7. listopadu přinesla Politika mj. články R. Seluckého Kontrarevoluční ekonomická reforma?, Jiřího Sládka Sektářství není program, Josefa Mečla Sovětské právní myšlení, Miroslava Sígla Tvrzení a fakta (polemika s tzv. „Bílou knihou“), Františka Šamalíka Červená pro samosprávu, Františka Grause Dovršení tužeb generací, Zdeňky Nedvědové-Nejedlé Je pro co žít, Ilji Šetlíka Konec pětiletky Pavla VI. a Josefa Tichého Americká zastavení. Rovněž v předchozích deseti číslech byly otištěny články předních publicistů, umělců, tvůrců a vědců, vyjadřující se ještě svobodně k závažným otázkám soudobého vývoje v Československu a ve světě. Vydávání týdeníku Politika již nebylo obnoveno.

Ve Varšavě se konal 5. sjezd PSDS (Polské sjednocené dělnické strany), kde v projevech W. Gomulky a L. Brežněva byla věnována značná pozornost Československu a vojenské akci zemí Varšavské smlouvy v srpnu. Čs. delegaci vedli J. Lenárt a L. Adamec. Představiteli Komunistické strany Velké Británie nebylo dovoleno přednést poselství, neboť odmítl vyškrtnout pasáž o odsouzení intervence do Československa. B. Ramelson byl tak na protest přinucen vrátit se zpět do vlasti.

1969 – Na tiskové besedě zdůraznil A. Kapek úkol „dovršit porážku pravicových sil nejen v politice, ale i na hospodářském úseku, a očistit státní a hospodářský aparát od stoupenců pravice“.

Uměleckým šéfem činohry Národního divadla byl jmenován B. Prokoš.

1975 – Federální shromáždění přijalo zákony o sociálním zabezpečení a o zemědělském družstevnictví.

1980 – Kosmická sonda Voyager 1 během svého letu nejvíce přiblížila Saturnu a poprvé vyfotila jeho prstence.

1982 – Narodila se Anne Hathaway, americká herečka

1989 – Zhruba 10 tisíc poutníků z Československa (spolu s pražským arcibiskupem kardinálem F. Tomáškem) se zúčastnilo ve vatikánském chrámu sv. Petra svatořečení Přemyslovny Anežky České, dcery Přemysla Otakara I. (v roce 1879 byla vyhlášena za blahoslavenou); při té příležitosti poskytl papež Jan Pavel II. československým poutníkům generální audienci.

1996 – Česká republika se přidala ke státům, které podepsaly Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), a stala se tak 132. signatářským státem.

2007 – Zemřel Ira Levin, americký spisovatel a dramatik (* 27. srpna 1929)

Svátky:

Svátek mají Benedikt a Josafat.

V občanském kalendáři bychom dnes nalezli Benedikta. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že toto jméno je latinského původu. Znamená "požehnaný" či "blahoslavený" a základem je slovo benedictus. Českou obdobou tohoto jména je Blahoslav.

Jméno Benedikt nejvíce proslavil ten, jenž nese přívlastek z Nursie a svátek má podle církevního kalendáře 11. července. Tehdy jsme si také památku tohoto významného muže připomínali obšírněji.

V církevním kalendáři má dnes svátek Josafat. Toto jméno nosil jeden z judských králů, z čehož je zřejmé, že se jedná o jméno hebrejské. Základem je Jehó-šafát, což znamená "Bůh rozsoudil". Druhé vysvětlení jména vychází z řeckého tvaru Joasaf, který přes arabské Jus Asaf vede až ke jménu Bodisaf, jež má své počátky až ve staroindickém Bódhisattva, což bylo příjmení samotného Buddhy. Tedy bytosti (sattva), jejímž cílem je osvícení. Sattva pak souvisí s naším pojmem "jsoucno" a bódhi s "probuzením". Samo slovo Buddha již znamená "probuzený", tedy "ten, kdož pochopil".

Kalendář dnes připomíná Josafata Kunceviče. Narodil se v rodině pravověrných východních křesťanů. Stalo se tak některého dne roku 1580 ve Vladimiru na Volyni (dnes západní Ukrajina). Josafatovi vadilo, že křesťanství se rozdělilo, a tak již v mládí přestoupil k uniantům, kteří sice uznávali východní obřad, ale přáli si sjednocení s Římem. Josafat se stal v roce 1604 mnichem a ve svých 38 letech byl zvolen arcibiskupem v Polocku (dříve Polsko, dnes Bělorusko). V době svého působení se Josafat všemožně snažil, aby se obě rozdělené církve sjednotily, ale měl příliš mnoho nepřátel. Ti jej nakonec nechali 12. listopadu roku 1623 zavraždit. Stalo se tak na jeho vizitační cestě ve Vitebsku. Josafat Kuncevič byl blahořečen již v roce 1643, papež Pius IX. jej v roce 1867 prohlásil světcem. Bohužel, ani jeho smrt obě církve zpátky nespojila.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze