Nejen historií, poezií a politikou živ je člověk. Život píše takové humoresky, že by je člověk nevymyslel. V úvodu svého blogu jsem před lety napsal, že budu psát o životních peripetiích a průšvizích. Tady je oříšek ze života, který mě cvrnkl do nosu.
Vloni v létě mě z ničeho nic začal bolet pravý bok. Kamarádi a kolegové mě strašili, že by to mohl být pásový opar, ať prý si zajdu k lékaři. Vyděsili mě natolik, že jsem hned druhý den vyrazil k doktorovi, který mě poslal do Fakultní nemocnice Motol. Mladá doktorka na neurologii mě prohlédla, řekla, že se jedná o skřípnutý nerv a předepsala léky. Vzhledem k tomu, že to opravdu ukrutně bolelo, tak mi nabídla, že mě opíchá. Trochu to pomohlo. Na druhý den jsem byl objednán na rentgen. A tady začíná jádro příběhu.
Druhý den bylo vedro a bok opět nesnesitelně bolel. Bolel natolik, že jsem si oblékl jen volné bermudy a triko na holé tělo. Odjel jsem do Prahy, v Motole si sedl v čekárně u rentgenu a čekal. Po chvíli vyšel ze dveří mladík v bílém a povídá sladkým hláskem "Jděte si do kabinky číslo jedna a tam se svlékněte do slipů."
Šel jsem tedy a tam jsem svlékl. Kraťasy jsem si nechal, neboť mi to bylo žinantní. Mladík po chvíli otevřel dveře kabinky vedoucí k vlastnímu rentgenu řka "Ty bermudy taky, říkal jsem vám přece do slipů!" Tak jsem si je stáhl. Mladík s očima navrch hlavy zašveholil "Božínku, vy jste navostro!"
Přiznám se, že jsem taky koukal jak tele na nový vrata, nebylo mi ani trochu příjemně, a proč si to nepřiznat, trochu jsem se bál. Bál jsem se zbytečně. Byl jsem zrentgenován, neurologové dostali výsledky a dál mě léčili a vyléčili. Historku jsem vyprávěl kamarádům u piva a zasmáli jsme se tomu.
Uplynul skoro rok a na tento příběh jsem málem zapomněl. Když tu minulý týden volá kamarád.
"Kde jsi to byl před rokem na tom rentgenu?"
Já na to "Proč? Byl jsem v Motole."
"Byl ten doktor takovej mladej s melírem?"
"Jo, asi jo. Proč?"
"Tak to byl on. Já tam byl dneska. Poslal mě do kabinky, ani jsem se nestačil svlíknout a už tam byl. Říkám mu 'To byl teda fofr.' a on na to tím svým hláskem 'To teprve bude fofr!' Taky mi nebylo dvakrát dobře."
Pak jsme se s kamarádem snad deset minut řehtali. Svět je malej.
