Tak pravil doktor Šafránek

Žily byly čtyři holky v jednom stanu (pokus o delší básničku podle skutečné události, nebo chcete - li, kýčovitou slátaninu do Bravíčka)  

Malá, velká, tlustá a ta co má tělo samou kost,

každá z nich má na svůj vzhled nevídanou zlost.

Malá: Být tak vyšší, o kousíček, kluci by se nebáli,

že mně kosti zlámou, že mě zavalí.

Velká: Být tak menší, to bych nebyla

hydra vycáplá, hnusná kobyla.

Tlustá: Kdybych zhubla, hned by mě víc kluků chtělo,

nikdo nechce koukat na mý oplácaný tělo.

Hubená: Mě zas říkají, že anorexie

za chvilku mi hlavu vymyje.

Po pěti letech:

Prcek má přítele co jak její táta vypadá,

žirafa ta pořád svoje štěstí hledá.

Sádelnatka zhubla, ale řeší dilema,

chodit s dvěma kluky naráz, to se nedá.

No a kostra? Ta se pro legraci

věnuje už jenom svojí práci.

Dětičky, pohádka nám končí,

happy end se nekoná.

Nebo že by přece jenom?

Ano. S nadhledem se všechno překoná.

Snad ještě veršík na závěr:

To co nemůžeme mít,

vždycky budem nejvíc chtít.

Jó měl recht když tohle řek

doktor Štěpán Šafránek.

PS: Postřehy a komentáře mi můžete napsat na ICQ.