Tři hodiny odpoledne. Ideální čas na malou svačinku. Nejspíš si zase dám nějakou celozrnnou housku a k tomu jogurt. Tentokrát ovocný s meruňkovou příchutí. Mňam. Toto jídlo mi ale dokázala znechutit moje úvaha…
Ach jo. Eurooptimistku ze mě nikdo neudělá. A znovu opakuji, nenaříkám jen kvůli třem zmařeným rokům stráveným ve školních lavicích. To pečivo, které teď jím, má nejspíš na milimetr přesně danou váhu a rozměry. Třeba pekaři u každé houstičky přepočítávají i počet zrníček, kterými je posypaná. Nesmí jich být ani o jedno méně. Ale co. Hlavně že chutná. Dám si sousto jediného jogurtu, který ještě v lednici zbyl. Jestli je taky připravený podle geniálních euronorem...
... Tak podle nich slovo jogurt znamená jakousi plácaninu škrobu, jedlé želatiny, barviv a čehosi co se ovoci ani nepodobá. Konzistencí však přesto připomíná... (ale takovými myšlenkami si už radši nebudu kazit chuť). Že by mámin oblíbený nízkotučný? Ani omylem. Na kelímku je jasně napsáno: „Obsah tuku: 1,5%". Tento „eurojogurt" kupodivu nepatří ani k těm nejlevnějším. Značku ale pochopitelně jmenovat nebudu. Už proto, že bych musela kromě tohoto jogurtu zkritizovat dalších padesát mléčných dobrot od různých výrobců. Slovem jogurt totiž označuji jen dva mléčné výrobky, které opravdu jako jogurt chutnají.
Připomíná vám tahle moje odpolední svačinka „nudlepidlo s chroupákem", co si uvařili hlavní hrdinové jedné dětské knížky? Pak byste asi moji svačinu pojmenovali poněkud peprněji. Co třeba hov..uska s jogurtem Mrda...?
