To jsem tak jednou měla v neděli čas pročítat co nám zase na internetu vykvetlo. Při této bohulibé činnosti jsem došla k článku, který se týká tématu pro mě stále aktuálního. Je zcela jedno, na kterých stránkách se objevil. Snad poprvé jsem ale měla možnost vidět v krystalicky čisté podobě problém, který se médii táhne jako červená nit.
Naše společnost považuje za jednu z nejdůležitějších hodnot také vzdělání. Každý si jistě domyslí, jakým způsobem tato skutečnost ovlivňuje náš život. Stačí jen nadhodit téma kvality vědomostí studentů zvláště soukromých vysokých škol. Nechci tu ovšem nikoho shazovat. Dokonce bych si ani netroufla bít na poplach tak, jako to dělají někteří odborníci. Spíš mě děsí jiný fakt, se kterým se už jistě setkala spousta zdravotníků, sociálních pracovníků nebo třeba i právníků.
Většina z nás už lékařskou pomoc, právní poradenství nebo sociální služby vyhledá s určitým povědomím o problému. Lépe řečeno, kliknou na ikonku s modrým éčkem, ohnivou lištičkou nebo třeba barevným kroužkem. Však ona nám ta studnice vědomostí už něco vyplivne…
Nic nového pod Sluncem. Vždyť i medici v prvních ročnících mají často pocit, že snad trpí každou druhou chorobou, o které čtou. Existuje nekonečné množství internetových poraden. Člověk neznalý problematiky by si mohl myslet, že jde o velmi prospěšnou osvětovou činnost podobně jako když jsou zveřejňovány krátké informace o daném problému. Tyto články pak většinou končí dodatkem: „Říká profesor…“ Jaká je ale realita?
Onen článek se týkal psychologie, což jaksi není věda exaktní. V podstatě se jednalo o část knížky, kterou redaktorka okomentovala. Shodou okolností jsem literaturu vztahující se k tématu před nějakým časem dostala do rukou. Proto jsem hned po přečtení takového „krátkého referátu“ dokázala odhadnout jak bude vypadat diskuse. A nezmýlila jsem se.
Myslím, že i vy, milí čtenáři, hádáte správně. Strhla se vlna kritiky autorky a asi padesát lidí sdílelo názor, že „jí teda musel někdo opravdu hodně ublížit“. Kdo ví, jestli by si právě tohle mysleli, kdyby přečetli, co se v téměř přesně ocitované kapitole dané knížky dále píše. Vynechání velmi důležitého dodatku tak vedlo jednoduše ke zkreslení.
Ať chceme nebo ne, bez vytržení z kontextu se podobné rady neobejdou. Ani výše zmíněný jakkoliv renomovaný JUDr. nemůže detailně rozebrat zrovna váš první problém bez toho, aby si prohlédl patřičné dokumenty. Jestli ale někoho třeba jen jedna zmínka na internetu zachránila od průšvihu a dohnala ho do rukou někoho, kdo se mu kvalifikovaně věnoval, pak splnila svůj účel.
Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku, za kterou mě možná někteří ukamenují. Myslím si, že v medicíně sehrává často značnou roli důvěra pacienta ve zdravotnický personál a eliminace stresu. Někdy je tedy možná lepší nevědět toho příliš mnoho než se nervovat tím, co „jedna paní povídala“, respektive napsala. Nemyslíte?
