Zákon schválnosti

Některé zákony fungují, jiné už méně. Jsou zákony, které potřebují, aby na jejich dodržování někdo dohlížel a jejich porušování a obcházení trestal. Jenže ty také musí někdo tvořit a již jejich tvorbou omezit možnost tohoto jednání. Ne vždy se to daří a bohužel někdy to vypadá jako záměr. Nicméně jak se stalo „dobrým“ zvykem, vždy je již při tvorbě nějakého zákona, prakticky zároveň připravovaná i jeho vlastní novelizace. Pak se počká, přes varování odborníků u veřejnosti, až nový zákon nebude fungovat a pak přijde ke slovu právě ta novelizace, jejíž další novelizace se začne okamžitě připravovat.

Jsou zákony přírodní, fyzikální, či chcete-li Boží, které jsou víceméně dané. Nepodléhají novelizacím a nepotřebují nikoho, aby na jejich dodržování dohlížel. A pak jsou tak zvané zákony schválnosti. Nejde sice o prokázané zákony. Jejich fungování není přímo popsané a prozkoumané, nicméně o to přesvědčivěji platí. Jsou snahy alespoň o jejich zmapování a sepsání, většinou pod hlavičkou tzv. Murphyho zákony. Ale myslím, že ačkoli nemůžeme prokázat jejich existenci, tak nás každodenně sami přesvědčují svou přítomností.

Ty nejznámější se často snaží i různí vědci vysvětlit měřitelnými hodnotami a vědeckými metodami. Například krajíc padající namazanou stranou na podlahu. Jiné se samozřejmě dají vysvětlit i prostou lidovou moudrostí. Třeba „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…“ Je jasné, že se ucho utrhne, když se hodí nejméně.  A tak vám trubka na vodu praskne třeba v noci, když spíte, nebo když jste přes den v práci, aby unikající voda stačila vytopit co nejvíce sousedů. Jasně, někdo může namítnout: „kdybyste vyměnil trubky dříve, nebo je alespoň čas od času zkontroloval.“ Ano máte pravdu. Prasknout prostě musely. To je fyzika, ale proč zrovna v noci? Proč na Silvestra? Proč když je všude zavřeno a nikdo ze známých, kteří by vám mohli pomoci, neboť nejste zrovna kutil, nemá čas? To je už ten zmiňovaný zákon schválnosti.

Na druhou stranu musím uznat, že existuje ještě něco, co není úplně prozkoumáno a popsáno. Občas totiž, když jste už úplně zoufalí a na konci tunelu vidíte jen beznaděj, se stane něco, co nikdo nečekal. V řeckých tragédiích to byl deux ex machine. Bůh z létajícího stroje, který posunul děj, když se sám autor dostal do úzkých.

Sám jsem zažil loni takovou situaci. Jeli jsme na návštěvu za dcerou, která byla tou dobou v lázních Klimkovice, což je u Ostravy. S autem jsem sice byl před cestou v servisu, potřeboval jsem vyměnit ložisko a tak jsem to raději řešil před cestou 400km tam a 400 zpět. Na výměnu výfuku, který už se také začínal hlásit, ale nedošlo. Jednak  jsem musel plánované opravy rozložit, dle rodinného budgetu a jednak jsem počítal s tím, že na tom ještě není tak špatně. Prostě prioritou v tu chvíli bylo ložisko předního kola. Cestou jsem si pochvaloval jeho výměnu. Měl jsem čekat, že žárlivé výfukové potrubí si to nenechá líbit. Ano, opět jsem u fyziky. Ano, měl jsem to vyměnit, ale jezdím prakticky denně, tak proč mi část výfuku upadla ve chvíli, kdy jsme s manželkou a dcerou vjížděli v neděli dopoledne do Ostravy? Tedy nejdál od domova, ve městě, kde jsem byl tenkrát prakticky poprvé a kdy jsou všechny servisy v širokém okolí zavřené?

Zatím co se tedy žena s dcerou šli občerstvit do nejmenovaného fast foodu, obvolával jsem marně nejbližší opravny. Zkoušel asistenční službu, kde jsem se dozvěděl, že má pojistka je mi v tomto případě k ničemu, protože mi auto nezavalil strom a jediné co mi mohou nabídnout, je odtah do nejbližšího, zavřeného, servisu, kde bych si počkal do následujícího dne. Kromě ceny za naložení a odvezení auta, jsem tak v hlavě dával dohromady, cenu ubytování a možnosti výběru dovolené v zaměstnání, kde jsem měl zítra ráno být. A tu přišla ta zoufalá, ale spásná myšlenka. Když jsem šel manželce vysvětlit naší situaci, zahlédl jsem dva mladé muže pojídající k svačince hamburgery, z nichž jeden byl oblečen v montérkách s nápisem auto… a ještě něco. Zkusil jsem je oslovit s prosbou o pomoc, nebo alespoň radu. Pražák v Ostravě. Dva nezaměnitelné přízvuky. Přesto jsem měl neuvěřitelné štěstí, neboť jeden z nich vlastnil dílnu a druhý slíbil, alespoň dočasnou opravu. Dokonce se snažili telefonem obvolávat známé, jestli by mi nesehnali celý nový díl. To se sice nepovedlo, ale přesto mi výfuk alespoň zavařili a já v klidu dojel do Prahy. Dokonce cena byla stanovena na to, kolik jim prý dám, tak zvaně na pivko. Celý šťastný jsem jim dal to, co by mne jinak stálo jen naložení na odtahovou službu. Ještě jednou bych jim za jejich ochotu tímto rád poděkoval.

A tak možná ty zákony schválnosti fungují i proto, abychom poznali něco, co bychom jinak nezažili. A já tehdy poznal, že i dva Ostraváci v nouzi pomůžou Pražákovi, i když má třeba na zrcátku pověšený sparťanský dres. Jen to má jednu podmínku. I on se k nim musí chovat slušně. To je totiž taky zákon. I když fyzikální. Zákon akce a reakce.  Pokud se k někomu chováte slušně, tak je možné, že vám to oplatí. Ale pozor platí to i opačně.