Termín schůzky

„Ahoj, co se v pátek sejít? Dáme jedno. Pokecáme,“ začal můj telefonní hovor s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděl. „No jasně. To by bylo super,“ jeho reakce začala nadějně. Méně nadějně už zněla jeho další věta: „Jenže tenhle pátek se mi moc nehodí. Možná příští týden, a nebo možná ten další.“ Naprosto jsem to chápal. Také mám poměrně nabitý program a ten příští týden by se mě také moc nehodil a tak jsme se domluvili, že si ještě brnknem a doladíme konkrétní termín. Nesešli jsme se.

Kdo ten pocit nezná? Máte chuť si s někým pokecat, ale není možné se domluvit na termínu, který by vyhovoval oběma. Samozřejmě, pokud by se mělo sejít více lidí, pak se problém samozřejmě násobí. S jedním kamarádem jsme se domlouvali asi rok. Použili jsme různé vymoženosti moderní doby, jako sms, e-mail i prostý telefonní hovor a odkládali schůzku na možná, ještě uvidíme a dáme si vědět. Je to vůbec možné? Je. Buď to nevycházelo jemu, nebo mě. Pak jsme to přestali řešit, až jsme se ozval zase po pár měsících, ale on odjížděl do zahraničí. Shodli jsme se na schůzce až se vrátí. Nesešli. Nakonec jsme přišli na způsob, jak to vyřešit. Vyšli jsme z toho, že pracovní schůzky se většinou konají a to proto, jelikož je pevně daný termín a ten máte v diáři a tak ho zahrnete do programu, když plánujete nějakou další schůzku. No a tak jsme si zapsali termín naší schůzky do diáře. Opravdu si s kamarádem se kterým si chci zajít na pivo plánuji termín schůzky? Ano opravdu se to stalo. Věc byla vyřešena a my se... Nesešli. V rámci přehodnocování priorit byla totiž schůzka s kamarádem v diáři přesunuta mezi prvními.

Po čase jsme si znovu volali a v rámci větší závaznosti a důležitosti naší schůzky, jsme zapojili ještě další dva kamarády. My čtyři dohromady jsme se nesešli snad dvacet let. Všichni jsme se na to těšili. Tentokrát už není možné, aby to nevyšlo. A taky to konečně vyšlo. Zašli jsme na pivko a skvěle pokecali. Tedy jen s jedním z nich, dva s lítostí omluvili, ale i tak to byl úspěch.

Ne vždycky to je ale tak špatné. Říká se, že nejlepší je neplánovat a jednat. Nedávno jsem si potřeboval s někým jen tak popovídat. Jen tak jsem zkusil poslat sms jedné kamarádce a nabídnout pokec. Odpověď přišla záhy. „Jo, ráda.“ To potěšilo. Tuhle příležitost jsem už musel popadnout za pačesy a nepustit. Nabídl jsem termín a ona napsala kdy nemůže. Tím se našel prostor pro to, kdy může a bylo dohodnuto. Strávili jsme příjemný večer a probrali všechno možné co jen šlo probrat. Oba jsme pak odcházeli s dobrým pocitem. Někdy je dobré při plánování schůzky spíše vyloučit dny, kdy nemůžeme a pak už jen vybrat společného jmenovatele. Tedy den, který můžeme. Někdy je nutné se na všechno ostatní vykašlat, všechno zrušit a vsadit jen na tu schůzku s kamarádem, nebo kamarádkou. Kdo ví, kdy bude zase nějaká další příležitost.

A tak mne napadá. Když je nejhůř, vytočte číslo někoho, koho jste hodně dlouho neviděli a možná vás mile překvapí. A nebo ...? A nebo se ozve automat, který vám oznámí, že to číslo máte uložené zbytečně, protože už neexistuje. Je také důležité ve všem hledat to pozitivní. Co je pozitivního na tom, že máte uložené neexistující číslo a tak jediný kontakt na kámoše vlastně už nemáte? No můžete ho vymazat a zvýšit tak aktuální paměť svého mobilu. No a pak tam uložit číslo někoho, kdo s vámi rád zajde na pivko a pokec.