Tak už se nám to blíží. Co? No přeci konec světa. Za posledních 20 let, dle astrologické společnosti, už asi padesátý zaručený. Nicméně tentokrát je opřena zpráva o konci světa o mayský kalendář. A to je opravdu silný argument. Zejména pak, když staří Mayové vypočítali konec světa tak, že dle křesťanského kalendáře spadá na dobře zapamatovatelné datum. Zřejmě Mayové počítali s křesťanským kalendářem, který se mimo jiné v historii několikrát měnil, a navíc si dodnes nejsou vědci, ani teologové jisti rokem 0, tedy narozením Krista, od kterého se náš kalendář odvíjí. No nic. Přesto to Mayové spočítali tak, že nám to vychází zrovna na 21.12.2012. Tedy datum, skutečně dobře zapamatovatelné. Trochu nechápu, proč by mělo být zapamatovatelné, když má být konec světa. Kdo si to má tedy pamatovat? Těžko říct. Jaká náhoda?
Michaela Samiecová
Pro ty, co čekají konec světa, bych rád připomněl, že už ho čekali husité. Nicméně, světe div se, nedočkali se ho. Nevadí. My máme teď zaručené zprávy, což si sice oni mysleli také, že k tomu opravdu dojde. Docela mne pobavil vtip, kolující na internetu: „Bojíte se konce světa? Přijeďte k nám do ČR. Zde jsme ve všem 30 let pozadu.“ Takže i to je jeden z návodů, jak to přežít. Díky tomu jsem já také v klidu. Ale pokud by někdo přeci jen věřil, že se konec světa skutečně blíží, a já to opravdu nikomu neubírám, tak co má vlastně dělat?
Tak za prvé by měl člověk, těch pár zbývajících dnů, prožít tak, jako by to byly skutečně poslední. Může to být pravda. Dle mého by tak měl žít člověk stále, protože nikdo opravdu neví, který den je jeho poslední. A mohl by pak být po smrti překvapen, že něco nestihl. Za druhé, a to je také hodně důležité, by si měl každý rozmyslet, jak ten poslední den světa stráví. Například, jestli bude oslavovat? Nebo jestli bude truchlit, že už žádné zítra nebude? Nebo jen tak prostě dožije v rámci pracovního vytížení? Nebo se někam zavře a bude doufat, že zrovna on to nějak přežije.
Já osobně budu žít jako každý jiný den. Tedy naplno. Ono to nějak dopadne. Ono se totiž ještě nikdy nestalo, aby něco, nějak nedopadlo. To je jistota. A já mám rád jistoty. Ono je opravdu nejlepší každý den, když se člověk probudí, poděkovat za každé nové ráno, být šťastný za každý den, kdy můžeme žít a užívat si a mít rád, ty co ho mají rádi. Ono se pak člověku žije líp a nepřemýšlí nad tím, jestli náhodou zítra už nebude. Protože i kdyby dnes byl poslední den, tak já si ho užil a jsem rád, že mám ty, které mám rád.
A pokud by tedy skutečně měl konec světa nastat, pak se s vámi loučím se slovy, díky, že jste mne četli a doufám, že jsem vás pobavil. Mějte se všichni krásně na nějakém lepším místě. Ale pokud budeme žít i po 21. prosinci, pak vězte, že se chystám psát dál. A první co po tomto datu napíši, bude fejeton na téma: „Jaké to je po konci světa.“ Tak doufám, že se vám bude líbit.
