Po krásném prosinci, kdy konečně po několika letech nebyla prakticky zima, omlouvám se těm, kteří ji mají rádi, nakonec na horách byla, ne? Já ji nesnáším. Nicméně v lednu přišly mrazy. A to opravdové. Jak už to tak chodí, prý přišly z Ruska. Oni tam na ně jsou zvyklí, ale proč je sakra vyvážejí? Nakonec bylo to zadarmo, tak neremcejme.
Náš pes s tématem nesouvisí, ale i on musí v mrazu ven a pejskaři trpí také stejně bez rozdíluVladimír Samiec
Můj sen o zimě, kdy je plusových 20 stupňů, se asi hned tak nenaplní. Mou jedinou šancí je snad jen globální oteplování. Jenže to jde pomalu a tak se takových zim zřejmě nedožiji. Hold žiji v Čechách, tedy mírném pásmu, jak nás učili a ne na Floridě. Ale globální oteplování je celkem dobré téma. O tom jindy.
Mrazy prostě přišly. Mě se na nich ale přeci jen něco zalíbilo. Ony mrazy, nás totiž velice zrovnoprávňují a sbližují. Stírají rozdíly. Tedy ne úplně. Miliardář ve své vile a opilý bezdomovec pod mostem si blíže nejsou. A to ani, když by se jednalo o opilého miliardáře. Ale jinak jsme si na ulicích opravdu blíže. Vezměte si třeba ty situace na parkovištích. Tam škrábou zamrzlá okna aut všichni bez rozdílu. Pobíhají okolo svých ocelových miláčků a snaží se jim očistit okna, zatímco ta namrzají zevnitř, takže když doškrábou, sednou dovnitř a čekají, až přes ně uvidí, aby mohli konečně vyrazit. Ale i za jízdy dochází k podobným situacím, kdy jsme tak nějak na stejné lodi, aniž by záleželo na tom, kdo má jaké auto. To takhle přijedete do ulice „V kopečku“, těch je opravdu spousta. Ulice má sklon 60 stupňů a bojí se tam zajet i silničáři, kteří ji objíždějí o dva bloky vedle. Tam pak uvízne a zvolna se klouže zpátky dolů jak nová audina, tak starý Favorit. Jen stará škoda 120 na letních gumách, mající výhodu motoru vzadu, který jí právě zadek zatěžuje, se smýkavými pohyby vyškrábe kolem vás vzhůru. Kdysi jsem jí měl a ona to fakt dokázala. Vám pak nezbývá vydat se, tak jako silničáři o dva bloky vedle a tuto ulici objet jinudy. A nebo zaparkovat pod ní a dál jít pěšky.
Nebo jiná situace. Stojíte před poštou a vidíte, jak se na zamrzlém chodníku zmítá důchodkyně, v ruce držící peněženku, jelikož si před chvílí, celá šťastná vyzvedla důchod a teď jí na zamrzlém chodníku ani hůl nepomohla zabránit potupnému pádu. A o pár metrů dál si stejně nemotorně počíná vysoký štíhlý muž v obleku na míru a dlouhém plášti, když už, už se blížil k zaparkovanému mercedesu. I jeho botky podkluzují a nohy se dostávají do vzduchu. Ačkoliv právě uložil několik set tisíc na svůj účet, nebo co v té bance dělal, už se válí po chodníku stejně jako ta babička před poštou. No není to skvělé, jak je ten mráz vlastně spravedlivý ke všem? Oba se válejí na zmrzlém chodníku a vy s nimi soucítíte, zatím co zadržujete smích, ale už se těšíte, jak budete tuhle historku popisovat svým přátelům.
A nebo administrativní budovy a jejich zaměstnanci. Nevím sice, jak se může tolik administrativních budov uživit a co v nich ti zaměstnanci vlastně dělají, ale většinou je člověk vidí, jak postávají před budovou a kouří. Zřejmě v celé budově není místo, kde by jim byla vyhrazena místnost pro kouření, nebo si zaměstnavatel myslí, že tím, že je vyžene na mráz je jejich zlozvyku zbaví. Pokud to zaměstnavatelé nevědí, tak jim zdarma poradím. Tímto je zlozvyku nezbavíte. Možná jich pár omarodí, ale rozhodně budou čelit mrazu dál a to bez ohledu na to, jestli je to údržbář v montérkách, či úředník v kravatě. A opět máme smazány ty tak zvané stavovské rozdíly. Mráz to opravdu dokáže. Ti dva se pak vrátí zpět do budovy a opět zaujmou své pozice a zapomenou na své společné utrpení, ale jen do té doby, než je přemůže chuť na další cigaretku a pak budou oba zase společně trpět na mrazu, jako spolubojovníci.
A tak i když mráz nesnáším a zimu vůbec, tak vlastně sláva mu za to, jak nás dokáže občas sblížit. A alespoň na chvíli jsme si všichni rovni. Není to báječné?
