Stárnoucí populace jako příčina sílící levice v Česku

„Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let“, zní třetí odstavec článku 18 ústavy České republiky. V poslední době mne toto ustanovení pronásleduje jako noční můra.

• Je před volbami. Ponechme stranou, že to budou volby předčasné. Ponechme stranou okolnosti, za jakých padla vláda s nejednoznačným politickým mandátem, neboť se vše odehrálo v mezích zákona.Pojďme se spíše soustředit na jejich pravděpodobný výsledek a jeho příčinu.
• S ohledem na výsledky v krajských volbách 2008 a letošní volební preference se dá usuzovat, že vítězství bude tentokráte patřit levici. Nejhorší povolební scénáře v tuto chvíli předpovídají velmi pravděpodobnou možnost vytvoření jednobarevné vlády ČSSD s tichou podporou KSČM, když už ne rovnou oranžovo-rudou vládní koalici. Co je však v zemi s čtyřicetiletou totalitní zkušeností příčinou tak fatálních volebních preferencí levice?
• Důvodů je hned několik. Jedním z nich je nepochybně poměrně arogantní chování některých vrcholových politiků minulé vlády.
• Ač pravicový volič, nemohu jen tak lehce zapomenout Topolánkovy excesy v podobě soukromého lyžařského zájezdu do Alp vládním letadlem, nebo pochybnou cestu za Berlusconim soukromým tryskáčem, o jejímž financování neměli sami účastníci zájezdu z počátku zrovna jasno. Nemohu samozřejmě opomenout dobrodružné výlety Marka Dalíka do vyšších pater politiky, ačkoliv k tomu neměl od voličů žádný mandát.
• Aféra Čunek a od ní se odvíjející kauza Justiční mafie také tomuto pravo-středovému uskupení mnoho popularity nepřidala a Bursíkův autoritativní přístup uvnitř vlastní strany byl na samé hraně pudu politické sebezáchovy.
• Toliko sebedestruktivní faktory minulé vlády. Strašák ekonomické krize také nahrává spíše levicové rétorice, jenže to všechno jsou z hlediska historie České republiky pouze krátkodobé činitele, česká levice však obsazuje okolo padesáti procent parlamentních křesel už přes deset let.
• Klasický levicový volič se, jak známo, rekrutuje spíše z nižších sociálních vrstev, přičemž o jeho politickém přesvědčení nerozhoduje pouze jeho hmotný nedostatek, ale velmi často i ekonomická nefundovanost, když už ne přímo inteligenční deficit. Takových standardních voličů levice je však v populaci zhruba stejné průměrné zastoupení a o volebním výsledku rozhodují spíše pod tlakem společenských nálad a z nich se odvíjející účasti ve všeobecném hlasování.
• Položíme-li si však otázku, která část voličstva je více méně konzistentní ve svých politických názorech, přičemž inklinuje k levici, a přesto početně narůstá, dostaneme jednoznačnou odpověď. Důchodci. Lidé, kteří splňují předpoklad sociálního ohrožení a zároveň se s přibývajícím věkem stávají náchylnější podlehnout populistické blamáži socialistických a komunistických předvolebních kampaní. V čase přítomném to jsou zároveň lidé, kteří prožili podstatnou část svého života v éře vlády komunistické strany a velmi často vykazují známky nostalgie po starých dobrých časech.
• Vzhledem k současnému trendu všeobecného stárnutí české populace se do dvaceti let dočkáme situace, kdy budou důchodci tvořit polovinu všeho obyvatelstva. Protože spodní hranice všeobecného volebního práva je 18 let, budou důchodci tvořit majoritu voličského spektra. Jinými slovy lidé, kteří budou budoucím penzistům přispívat svými daněmi na důchod, nebudou mít při své zodpovědnosti s ohledem na svou početní menšinu odpovídající právo rozhodnout ve volbách o složení vlády a tím ztratí již beztak zanedbatelný vliv na chod a směřování země.
• 
  Protože je změna ústavy zavedením horní hranice volebního práva z celkem pochopitelných důvodů teoreticky i prakticky vyloučena, máme zásadní oprávnění předpokládat, že kormidlo českých dějin začíná vychylovat politický kurz výrazně doleva, přičemž naděje, že se situace obrátí zpět aspoň ke středopravým vládám, je minimální. Pánbůh s námi.