Palachův odkaz - Opravdu byla jeho smrt přínosem pro společnost?

„Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo neudělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji,“ prohlásil Jan Palach krátce po svém šíleném, sebedestruktivním činu.

Ex privata industria

Opravdu jeho oběť splnila účel, jak si před svým skonem namlouval a jak se nám dnes politici ruku v ruce s historiky snaží namluvit?

Jan Palach před svým činem napsal dopis, ve kterém se stylizoval jako pochodeň číslo jedna, po které budou následovat další. I když se krátce po převozu do nemocnice pokusil vzít svá slova zpět, jeho odkazem se nechalo inspirovat dalších 26 osob, z nichž jich sedm opravdu smrtelným zraněním podlehlo.

Ze sedmadvaceti sebevražedných pokusů se hrdinský motiv připisuje pouze Palachovi a pár nejznámějším, i když u nich se o psychickém stavu spekuluje. Zbytek byl celkem nepokrytě klasifikován jako lidé s osobními problémy.

Sám Palach předpokládal, že jeho sebeupálení vyburcuje národ k masovým demonstracím, vedoucím k pádu komunistického systému. Z historie bohužel víme, že se národ nezmohl na víc, než hojnou pietní účast na jeho pohřbu.

Pokus o demokratizaci společnosti se nekonal, lidé se pod tlakem nepříznivé geopolitické situace stáhli do ústraní a svoji svobodu si nadále hledali v seberealizaci ve svých profesích a koníčcích.

To, co bychom si rádi pamatovali jako hrdinství a statečnost, byl z psychiatrického hlediska projev beznaděje a bezvýchodnosti. Psychicky zdravý člověk totiž respektuje pud sebezáchovy i ve válce, natožpak v míru, byť míru žitém v totalitním systému nesvobody.

Jediným odkazem Palachova činu tak zůstává fakt, kam až člověka dovede zahnat životní zoufalství, ke kterému rudá diktatura sice bezpochyby přispěla, ale zcela jistě nebyla jediným rozhodujícím faktorem jeho šíleného činu, spíše onou pověstnou poslední kapkou.

To, co dnes nazýváme Palachovým odkazem, je pouhé zneužití části historických faktů. Z Palachovo bolesti si dnes současní politici dělají escort děvku, se kterou se jednou za rok ukáží na veřejnosti, aby tak prezentovali své "morální" kvality, a většina národa se Palachovo nesmyslného a nepochopitelného činu nezaslouží dovolávat, protože po jeho pohřbu na dvacet let zalezla do děr a nechala se normalizovat.

Sametové revoluci nepředcházel Palachův týden v lednu 1989, ale totální ekonomický kolaps komunistického bloku a bilaterální dohoda mezi Gorbačovovým SSSR a Reaganovými USA. Nenechme si dnes namluvit něco jiného jen proto, že je to zrovna v módě.

Pokud si mám dnes připomenout památku Palachova skonu, budu rozjímat o člověku, který padl za oběť svým mladickým ideálům a svůj život obětoval naprosto zbytečně. Budu přemýšlet o skutečných důvodech jeho sebevražedného puzení a budu litovat života, který si ve jménu svých naivních iluzí nedovolil prožít.

______________________________________________________________________________________________

Z diskuze pod článkem:

Palachův čin má přesně takový význam, jaký mu je kdo ochoten dát, ale jiný než symbolický význam, Palachova smrt v dějinách neměla.

Pokud se někdo domnívá, že Palachův čin měl skutečnou hodnotu, podvědomě tím volá po dalších zbytečných obětech v těžkých časech, kdy budou chtít všichni normální lidé přežít. Taková mučednická smrt pak bude mít jistou schopnost očistit v očích spousty lidí sebe sama od jejich černého svědomí, až budou spolu s většinou nuceni mlčky přihlížet bezpráví.

Palachův demonstrativně vyjádřený postoj nepřímo zavinil dalších 26 celopalů. Z toho dalších sedm zemřelo. Těchto osm úmrtí však nemělo žádný přímý důsledek na historický vývoj a my si dnes připomínáme pouze jedno jméno v touze očistit předchozí generace od pasivního příjímání reality. Není však koho očišťovat, protože touha po sebezáchově bude vždy v nejkrajnějších případech ustupovat morálce i vznešeným ideálům.

Palach nechtěl být svědomím národa. Vyzýval svým činem k otevřenému odporu. Pokud by lidé poslechli jeho apelu, tak by velmi pravděpodobně došlo k masovému krveprolití. Nic z toho se z pochopitelných důvodů nestalo a nebyl zde ani racionální důvod něco podobného očekávat.

Palachova památka by měla být chápána v širších souvislostech, než je zneužití jeho osoby k zaplácnutí díry vytvořené absencí hrdinů. Jednání tohoto druhu poukazuje na velmi pravděpodobnou psychickou labilitu, což je pod vlivem jeho všeobecné glorifikace takřka kacířská myšlenka. Spíše než jako hrdinu, by bylo vhodnější chápat Palacha jako oběť manické psychózy, která vedla k přecenění své vlastní důležitosti v kontextu s reáliemi doby.

Naše volání po hrdinech je neopodstatněné až nemoudré. Pokud by Svatý Václav, jenž je proslulý svou snahou vyhnout se boji i za cenu ústupků silnému nepříteli, jednal jako hrdina, velmi pravděpodobně by tím zpečetil osud českého národa ještě na úsvitu jeho dějin.

V životě bylo, je a vždy bude nejdůležitější přežít, a hrdinství má svůj smysl pouze v případě, že je vyváženo zachráněnými životy.

Pověstnou českou národní zbabělost by snad bylo vhodnější nazvat racionálním pudem sebezáchovy a životní moudrostí, kterou jsme jako nepočetný národ, žijící obklopen silnějšími sousedy, k přežití evolučně vybaveni jako jakýkoliv jiný živočišný druh na planetě.

Jediný způsob, jak se vyrovnat s vlastní historií, je její interpretace bez přívlastků.

Clara Shot