O volebním právu lůzy a jeho důsledcích

Ve svém minulém článku jsem zpochybnil všeobecné volební právo bez horní věkové hranice. Po dalším z incidentů MUDr. Davida Ratha, který ze zřejmého důvodu prostě komentovat nebudu, si ale říkám, jestli jsem se, s ohledem na velmi kritické reakce čtenářů, přeci jen nemýlil. Možná by se volební právo nemělo vázat na věk, ale na výši IQ a psychickou i sociální způsobilost.

Kdo jsou ti lidé, kterým Paroubkovo a Rathovo fanfarónství, arogance a pohrdání zákony této země imponuje natolik, že opět půjdou a dají jim svůj hlas? Jsou snad slepí, či hluší, nebo jen prostě nemají ponětí o výkladu významu slov jako jsou čest, morálka a zodpovědnost?

Jak to, že volební hlas toho, který už v životě něco dokázal a zanechal po sobě konkrétní hodnoty, má stejnou váhu jako volební lístek vhozený do urny rukou, která je po celý zbytek volebního období pouze žádostivě nastavená směrem ke státní pokladně?

Jak to, že lidem, kteří mají schopnosti a zájem v životě uspět, v této zemi již od konce druhé světové války hází klacky pod nohy ti neschopní, neúspěšní a závistiví?

Současná legislativa činí občana občanovi rovným ve všech ohledech. S takovým dělením v případě volebního práva můžu ale jen těžko souhlasit. Lidé si totiž nejsou, nikdy nebyli a nebudou rovni. Tady bych rád zdůraznil, že nemluvím o barvě kůže, nebo náboženském vyznání, nýbrž o prostém faktu rozdílné inteligence, nadání a píli.

Stejně jako je absurdní představa vrcholného managera s neukončeným základním vzděláním, dirigenta národní filharmonie bez hudebního sluchu, nebo třeba řidiče MHD alkoholika, jeví se mi absurdně volební právo sociálně nepřizpůsobivého či kriminálníka.

Dokud bude mít hlas hlupáka, lenocha či asociála stejnou váhu jako hlas člověka přijímajícího plnou zodpovědnost za život svůj i svých potomků, budeme v tomto státě čelit nebezpečí potencionálního zvolení Paroubků, Rathů, popřípadě jiných individuí z řad KSČM počínaje a DS konče.