"Nepodnikneme-li účinné kroky, dopadneme jako Maďarsko.", varuje nás celkem realisticky úřednický ministr financí Ing. Eduard Janota a pohotově navrhuje nepopulární a pro politika takřka sebevražedná opatření, jak se vyhnout ekonomickému kolapsu.
Omezit sociální dávky a nenavyšovat důchody, zvýšit daň z přidané hodnoty na 11% u dolní a 20% u horní sazby a celkově prý je třeba seškrtat mandatorní výdaje na minimum.
Člověk by mu skoro zatleskal, nesměl by ale znát páně Janotovu úřednickou minulost. V roce 1978 nastoupil na ministerstvo financí jako úředník v oddělení státního rozpočtu. V roce 1992 se stává ředitelem oddělení státního rozpočtu. V roce 1999 je jmenován náměstkem ministra financí, 2001 prvním náměstkem ministra financí a v od roku 2007 do května 2009 pokračuje na témže ministerstvu ve funkci náměstka.
O rozpočtu předlistopadového Československa mi toho není moc známo, nicméně pevně věřím, že totalita nepadla z politických důvodů ale zejména díky neproduktivní a krachující ekonomice.
O rozpočtech polistopadové éry ale vím, že nabírali rok co rok čím dál tím větší schodek, a je lhostejno, zda se tak dělo za vlády pravice, či levice.
Kdo ale u tvorby státního rozpočtu nechyběl nikdy, byl právě Ing. Eduard Janota. Přes třicet let se jako spolehlivý úředník bez politických ambicí ochotně podílel na tvorbě státního dluhu a spolupracoval na zadlužení České Republiky s kýmkoliv, kdo byl zrovna u vesla. Úspěšně se tím vyhýbal svému odejití z ministerstva a v závětří ministerského úřadu si budoval kariéru.
A dnes, když je Janotovi jasné, že podzimními volbami jeho jednatřicetiletá, přes tři státoprávní uspořádání táhnoucí se úřednická dráha končí, vyrukuje na nás s pravdou ven. Musíme přestat s nerozumným zadlužováním, nebo dopadneme špatně.
"Bravo, pane ministře!", chtělo by se zvolat. Lepšího kozla zahradníkem jsme si už na Vašem postu nemohli přát.
