Dejte davu pohled na krev, ukažte lidem smrt! ..a styďte se!

Když jsem před časem obhajoval pohřeb Waldemara Matušky v přímém přenosu v on-line vysílání na iDNES, měl jsem pocit, že je normální a běžné, že se lidé zajímají o smuteční obřad populární osobnosti a rozloučení s ní. Jakou informativní hodnotu má ale pro člověka videozáznam z místa tragické dopravní nehody malého dítěte?

Je to opravdu to co chceme, co potřebujeme vidět? Jsme opravdu tak perverzní, že nás zajímá, jak probíhala první pomoc, i když už předem víme, že jí oběť nepřežila? Opravdu nás láká vidět černý plastikový pytel vlající vzduchem těsně před tím, než je do něj uloženo malé bezvládné tělo?

Co rodiče a ostatní pozůstalí? Myslel vůbec někdo na jejich city, pokud by třeba omylem zabloudili na stránky iDNES? Co aspoň minimální dávka empatie a taktu, vědí ještě současní novináři, co tato slova znamenají?

Oháníte se našim právem na informovanost, ale opravdu máme informace tohoto druhu zapotřebí? Jako dítě jsem bydlel hned vedle hřbitova a nemám problém se smrtí a lidskou smrtelností. Pohřbů a těl v márnici, občas zakrytých jen prostěradlem, jsem z dětské zvědavosti pár shlédl. Nejde mi však do hlavy, že kdosi v redakci iDNES považuje videozáznam smutné události, jakých se ale denně dějí po světě spousty, za senzaci vhodnou ke zveřejnění, jen aby si mohl pro tento den zaškrtnout políčko splněno.

Je jistě spousta jiných velmi závažných společenských témat, jako je korupce, podvody a organizovaný zločin ve státní správě, ale to by hlídací psi demokracie museli nejdřív opustit teplý pelech svých redakcí a začít se opravdu zajímat o to, co se kolem nich ve světě děje. Proč ale? Je přeci tak lehké a pohodlné dovézt kameru na místo události, když dá známý z dispečinku „horký“ tip, že?

Pokud lidé opravdu potřebují vidět krev a smrt v přímém přenosu k uspokojení svých nízkých pudů, možná by stálo za to, začít uvažovat o obnovení trestu smrti a institutu veřejných poprav. Zločinců, kteří by mohli posloužit k tomuto účelu, se mezi námi jistě najde dostatek.

Pokud jsme ale již natolik civilizovaní, že nám k ukájení naší podvědomé agrese stačí fikce na plátně v multiplexu, měli bychom od profesionálních novinářů požadovat, aby nás touhle lacinou a ubohou novinařinou nadále neobtěžovali, videozáznam z webu už z pietních důvodů stáhli a začali se zabývat seriózní prací.