Jestli jsem měl o Vás, pane Havle, ještě nějaké iluze, dneškem počínaje jsou všechny ty tam. Nevím jak láska, ale pravda, jak jste před dvaceti lety sliboval, pravda konečně zvítězila. Pravda o Vaší osobě, pane Havle.
Jistě se nenašel lepší termín k vyjádření Vaší bezesporu úžasné myšlenky, že s režimem jsme byli spjati všichni, než je předvečer Sametové revoluce. Člověk se až neubrání pocitu, že takové načasování mají na svědomí Vaše sklony k dramatické tvorbě.
Vaše společensko-politické faux pas by snad někomu mohlo připadat jako úsměvné škopýtnutí senilnějícího starce, kdybyste však nebyl tak hluboce spjat s přechodem k demokracii ze systému, jehož protagonistů se nyní nezdráháte veřejně zastat.
Váš velkodušný, shovívavý a všeodpouštějící postoj však může působit jako pěst na oko všem, kteří se rozhodli nevstoupit do komunistické strany, nestudovat na prestižních moskevských školách a nedělat kariéru na vrub své cti a slušnosti.
Jako sůl v otevřené ráně pak může Váš názor zabolet všechny, kteří byli za své přesvědčení perzekuováni, i přeživší po svých popravených a umučených blízkých.
Tvrdíte, že ani vy disidenti jste nežili ve vzduchoprázdnu, a například jste si kupovali mléko za tytéž peníze, které v tomto komunistickém státě komunistický režim měl, a dokonce se za své tvrzení nestydíte.
Přivedl jste mě, pane Havle, na zajímavou myšlenku. Dokonce i já jsem do svých devíti let a deseti měsíců života jedl komunistické jídlo, pil komunistické nápoje, navštěvoval komunistické školství a používal komunistické zdravotnictví. Za to vše bylo samozřejmě placeno komunistickými penězi a, aby toho nebylo málo, dokonce jsem zadarmo dýchal komunistickou atmosférou ztuchlý komunistický vzduch, čímž jsem podle Vás byl bytostně spjatý s celým komunistickým režimem.
Někoho jiného by Vaše logika velmi pravděpodobně mohla urazit, ale ruku na srdce, pane Havle. Když už nyní, dvacet let po Vámi ztělesněné tzv. Sametové revoluci, znám Váš způsob uvažování, CENZUROVÁNO.
____________________________________________________________________________________________
Omluva: Omlouvám se tímto redakci i čtenářům za to, že jsem použil vulgarismů v titulku článku i v článku samotném, čímž jsem zcela zjevně porušil kodex blogera, na nějž jsem v návalu znechucení nad morální vyprázdněností páně exprezidenta zcela zapomněl. Naivně jsem se domníval, že v nestandardní situaci, kdy se politik, prezentující se občanům jako vzor ctnosti a morálky, zachová bezcharakterně, je možné použít k vyjádření svých negativních pocitů nestandardních slovních obratů. Bohužel mi nedošlo, že žijeme v době politické korektnosti za každou cenu a že pravidla, se kterými jsem dobrovolně souhlasil, je třeba dodržovat, byť by se člověk nacházel ve velmi rozporuplném duševním rozpoložení. Všem dotčeným se tímto ještě jednou omlouvám.
