Když si muž najde jinou...

Jaké je to pro tu první? A jaké pro tu druhou a třetí? Má se poslední manželka v polygynním svazku opravdu nejlépe?

Wolofština má pro první manželku hezký název: Aawo, od jména Eva. Na ty ostatní už zbyla jen pořadová čísla.

Druhá. Třetí. Čtvrtá.Každá z těch pozic má své výhody a nevýhody, každá je v něčem typická. Společná je pro ně jen snaha zaujmout manžela tak, aby se právě s tou kterou cítil lépe než jinde. .Rozhodnutí, zda žít v polygamním svazku, je v Senegalu na ženě. Když si ji manžel troufne informovat, může první manželka, která nesnese konkurenci, požádat o rozvod. Druhá a další manželka zase zpravidla ví, že nápadník už rodinu má, a je srozuměna se situací, do které vstupuje.Za normálních okolností tráví muž v domě nebo bytě každé manželky jednu až čtyři noci a pak přechází na stejně dlouhou dobu k další. Sám vlastní bydlení nemá..Motivy senegalských žen mohou být různé – některé, jako rozhlasová moderátorka Siga Ndour, se chtějí soustředit na kariéru nebo mít volný čas samy pro sebe a bytí manželkou "na plný úvazek" by je v jejich plánech brzdilo. Pochvalují si také, že muž, který má více manželek, nemá čas běhat za milenkami..Další, jako podniková účetní Aminata, neměly na vybranou: "Bylo mi skoro čtyřicet, co jsem měla dělat? Vzala jsem si polygamistu, k úžasu okolí navíc negramotného. Teď jsem konečně ženou, mám děti, rodinu," prohlašuje s neskrývaným uspokojením..Mladí lidé jsou vychováváni k manželství – bez něj nejsou úplní, dospělí. Svobodný člověk nikdy nemůže být plně respektován. Teprve vstupem do manželství se dostává do lepšího společenského postavení, záviděného dosud svobodnými vrstevníky.Situace panen je ještě o něco méně záviděníhodná, než situace mládenců – tlačí je čas. Žena, svobodná a starší určitého věku, není společensky příliš tolerována. Manželství je – z příčin náboženských, sexuálních, ekonomických i společenských – jedinou alternativou. Staropanenství je velmi traumatizující a vede k tomu, že mnoho žen v panice raději značně sleví z nároků na ženicha, než by riskovalo single život pod nekončícím tlakem okolí a rodiny.Řídí se proto heslem: raději čtvrt manžela, než zůstat svobodná..Ke komu se v té honbě za manželstvím přidat?.První manželce se říká také "královna domu". Má ve skutečnosti nejhorší postavení: vdala se z lásky, za mladého muže, většinou ještě nepříliš bohatého. Podporovala ho v kariéře a strádala s ním, když se mu nedařilo. Děti často vychovávala v odříkání a na radovánky jí při vší práci nezbývalo času ani peněz.Ze snu o velké lásce a vzájemné podpoře ji často probudí až další manželova svatba.První manželky snášejí příchod nové ženy do rodiny nejhůř. Cítí se podvedené, zrazené a okradené. Mají pocit, že by si po všem, co musely pro muže obětovat, zasloužily více ohledů..Dvaačtyřicetiletá paní Fayová je přesně ten případ. S manželem se seznámila v osmdesátých letech na univerzitě. Vzali se ještě jako studenti a první syn se jim narodil v době, kdy žili na manželské koleji kampusu. S čerstvými diplomy oba usilovně sháněli zaměstnání – paní Fayová byla úspěšnější. Uchytila se ve státní správě a manžela dva roky živila, než našel místo v soukromé kanceláři."Měli jsme plno plánů, milovali jsme se k zbláznění. Byl to hlavně můj kamarád, teprv pak můj manžel. Plánovali jsme pořídit bydlení pro našich pět dětí. Šetřili jsme na něj na účtu v bance BHS. A jednoho dne manžel všechny naše peníze vybral, aby měl na další svatbu. Byla jsem v osmém měsíci těhotenství – předčasně jsem porodila a rozhodla se zmizet z jeho života nadobro. Požádala jsem o rozvod. Jediný důvod, proč ještě žít, jsou pro mě moje děti. Do žádného nového vztahu už se nehrnu, ztratila jsem odvahu i chuť investovat do dalšího muže..Také paní Aida hodnotí pozici první manželky jako nejnevděčnější: "Muži si prvních manželek neváží. Ten můj mě opustil po třiceti letech, kvůli ženě, která byla stará jako naše dcera. Trvalo to tři roky, trpěla jsem depresemi a moje děti mi byly velkou oporou. Dneska je zničený můj exmanžel – ta jeho nová mu zahýbá s mladším.".Druhá manželka, "kamarádka manžela", jak se jí také říkává, mívá o trochu lepší startovní pozici..Obvykle se provdává za muže už finančně zajištěného, neřeší existenciální problémy a z toho vyplývající neshody. V manželství zbývá energie i prostředky pro romantiku. Manžel, který si bere druhou ženu, často apeluje na její pečovatelské instinkty, staví se do role ubohého, utlačovaného, (první) manželkou nepochopeného... V této hře pokračuje i po svatbě, číhá na každý přehmat první manželky a pak ho před druhou zveličuje. Ta si bývá instinktivně vědoma této výhody a nic neponechá náhodě: pokouší se manžela proti první ženě poštvat a připravovat mu tak příjemné chvíle, aby své první, již zevšednělé manželství i sám považoval za naprosto nepodařené..Studentka z polygamní rodiny říká: "Polygamie je vždycky podvod. Sama jsem v polygamní rodině vyrostla a popravdě, nechtěla bych takovou. První manželku příchod nové ženy vždycky zaskočí nejvíc. Pro mě to je dobrá připomínka toho, že žena nesmí nikdy usnout na vavřínech, jinak riskuje, že manžel padne do "lepších" rukou.".Třetí manželka vyrovnává pozice v rodině. Její příchod sníží napětí mezi první a druhou. Druhá nyní na vlastní kůži prožívá situaci, v níž byla její předchůdkyně. První manželka nejprve jásá, neboť druhá bude – v jejích očích spravedlivě – ponížena. Další obvyklou fází je vytváření aliance dvou původních manželek proti třetí, nové.Podle paní Anny "první manželka zažila se svým mužem dlouhodobý vztah exkluzivity, intimity, kterou už s ním žádná další z jeho manželek mít nemůže. Měla právo s manželem diskutovat, smlouvat. Její postavení bylo jedinečné. Její ponížení z polygamie ale zažijí všechny manželky kromě té poslední."."Ta poslední," která se už další konkurence bát nemusí, je čtvrtá. Číslem čtyři omezuje islám počet manželek jednoho muže (byť podle některých výkladů Korán polygamii nedovoluje vůbec) a muslimové až na výjimky toto pravidlo dodržují. (Příslušnice některých křesťanských církví v Africe se oproti tomu musejí vyrovnávat s existencí i desítek spolumanželek.)Zdálo by se, že čtvrtá manželka je na tom nejlépe – bývá, vzhledem ke svému mládí, manželovou oblíbenkyní a nemusí se obávat, že ji z této pozice vystrnadí jiná. Za touto výhodou se skrývá závažný handicap: její děti jsou o mnoho mladší, než ostatní potomci jejich otce. Je-li muž už postarší a zemře dřív, než děti dospějí, čtvrtá manželka bude na mizině..Takový je i případ třiatřicetileté Diodio: "Když manžel zemřel, ztratila jsem všechno. První a druhá manželka už měly dospělé syny – s jejich pomocí koupily manželovy domy. Když jsme si rozdělily dědictví, pro mě a moje tři dcery a syna zbyly jenom drobečky. Nemám práci. Živí nás bratr, který je v Americe.".Adja Ramatoulaye, udržovaná šedesátnice, si myslí, že nejlepší postavení v polygamní rodině má muž. "Žádná z těch čtyř ženských pozic není výhodná. Vím, o čem mluvím - absolvovala jsem dvě: nejdřív jsem přišla jako druhá manželka a pak jsem se stala první, když manželova "Eva" hodila ručník do ringu. Jenže když si po dvaceti letech společného života manžel přivedl během jednoho roku další dvě nové ženy, nevydržela jsem. Opravdu jsem žárlila. Pochopila jsem chování té, která žila s manželem jako první a tehdy se radši rozvedla, aby se mnou nemusela sdílet muže. Vážně jsem si myslela, že mě nikdo nemůže nahradit v srdci toho, kterého jsem tak dobře znala. Prožila jsem si všechny druhy ponížení, a nakonec jsem utekla zrovna tak, jako ta první manželka."Ty které neutečou, zůstávají na manželském kolbišti dál. Bojují zbraněmi psychologickými, tělesnými, bojují slovy i okultními vědami..O tom ale zas až někdy jindy......Inspirace: Le Thiof Magazine...Související články:

• 
  Evropa a polygamie
• 
  Štěstí ženy monogamistovy
• 
  Když muže, tak ženatého
• 
  Tak dlouhý dopis
• 
  Cit podle jména

 
 
Článek publikován v létě t.r. na stránkách http://manzelka.bloguje.cz
 

Fotografie: Jarek Jarosz