Neměla jsem se narodit

Je pozdě. Ne na postnatální antikoncepci, ale na blog. Jsem beznadějně "out" - jaké stáří je u vetchých rodiček, obětí feminismu, na porodním sále ještě přípustné, to se tu probíralo už před pár týdny.

Jelikož ovšem patřím mezi ty stařenky, které mateřství odkládaly až na dobu po třicítce a v tomto požehnaném věku už se jim nedostává energie (jak jsem se dočetla v bouřlivých debatách pod články Maminka nebo babička a Boj za starší matky ), nestihla jsem reagovat dřív. Ony ty reflexy u nás starších dam už taky nejsou to, co bývaly.  
.
Posedlé modernismem prý dnešní ženy odsouvají naplnění své mateřské role, ženou se za kariérou a na rozmnožování si vzpomenou až někdy ve třetí dekádě života. Jaké to strašlivé a nepřirozené novoty!
.
Jenže ono to má háček. V předešlých stoletích české ženy rodily (přibližně) od svatby až do menopauzy. Typická obyvatelka našich krajů v 16. - 18. století se někdy kolem dvacítky vdala, do roka po svatbě povila první děťátko a pak jich v přibližně dvouletých intervalech přivedla na svět ještě deset. Naposledy rodila mezi 42. a 45. rokem života. Průměrně.
Pak tu byla ještě ne úplně nevýznamná vrstva žen, u kterých se se svatbou tak nějak nepočítalo - učitelky, služky, děvečky. Ty - eufemisticky řečeno - také "budovaly kariéru" a když se jim naskytla možnost založení rodiny v pozdějším věku, obyčejně neprotestovaly.
.
Jednou z takových žen byla paní Viktorie. Narodila se koncem 19. století a své první dítě porodila pár let před druhou světovou válkou. Bylo jí čtyřiačtyřicet let. Dvaapadesáté narozeniny ji zastihly jako nemajetnou vdovu se třemi dětmi - pro jistotu podotýkám, že jejího manžela zahubila nemoc, na kterou tenkrát běžně umírali i mnohem mladší lidé. Dnes už je pro nás těžké si představit, jaké úsilí musela žena v takové situaci vynaložit, aby se jí povedlo děti vychovat a postavit do života.
.
Paní Viktorie byla moje babička. Nevzpomínám si, že bych od maminky někdy zaslechla stesky nad tím, že s ní rodiče "nedováděli, nesportovali, nejezdili na výlety. že (mrtvý) tatínek nemohl na nohy a (stále někde mimo dům pracující) maminka měla návaly." V jejích vzpomínkách byla babička pracovitá a obětavá žena hodná obdivu. Dovádění a sport si, můžu-li zprostředkovaným vzpomínkám věřit, užily děti samy bez rodičů, aniž by se cítily ošizené.
.
I babička Marie rodila ještě jako "přestřicátnice". Nemyslím, že by ji tenkrát někdo nařkl z podlehnutí novotářským trendům. Stejně by před těmi sedmdesáti osmdesáti lety asi málokdo čekal, že důstojná matka od rodiny nebo ctihodný pantáta bude někde s dětmi na mezi válet sudy.

 .
.
Časy se změnily rychle. Když se zakulatila moje tehdy čtyřicetiletá maminka, šuškaly si prý sousedky, že to určitě nemůže být chtěné těhotenství, v tom věku! Mýlily se.
.
Na prázdniny jsem pak jezdila s babičkou pětasedmdesátnicí (pevně doufám, že v jejím věku bych byla také ještě s to naštípat hromadu dříví a vyběhnout schody s plným uhlákem) a v soužití s babičkou pětaosmdesátnicí jsem se učila, že o nemocné a staré členy rodiny se musíme postarat až do konce a že to třeba také není žádný med. Jsem za ty zkušenosti a vzory vděčná.
.
Jestli rodiče péče o mně příšerně vyčerpávala a obtěžovala, dobře to tajili. Přes svůj kmetský věk a mou pověstnou tělesnou neobratnost mě naučili plavat, jezdit na kole i na lyžích a k mé pramalé radosti mě každoročně vyvlekli na několik horských túr.
.
Kolegyně Kobosilová by jim promluvila do duše - byli nezodpovědnými sobci, kteří mě neměli mít - vždyť "jak jsem k tomu já chudák dítě přišla", mít tak staré rodiče?
.
Tradici sobců jsem neporušila. Mezitím se vyšší věk matek stal (znovu) obvyklým, nikdo se nediví. Tedy kromě těch, kdo volají, že matka stařena musí každou chvíli padnout vyčerpáním, protože nezvládne batole, předškoláka a později maturanta. Chudák dítě, se kterým matka nebude s to vymetat diskotéky.
.
Ony ty novotářky vůbec nevědí, kde přestat. Nevhodným načasováním porodu to jenom začíná!
 .

Ještě že jsou mezi námi i obránci tradičních hodnot.
.
Onydno jsem potkala jednoho takového mladíka. Kráčel za mnou se svou dívkou a pozoroval, kterak přepravuji nejmladší dítko v čemsi na způsob loktuše. Oslovit si mě přímo netroufl - namísto toho začal hlasitě vysvětlovat své společnici, jak jsou tyhlety trendy nerozumné a nezdravé. "Já bych to zakázal," halasil, "vždyť si tam to dítě úplně zkřiví páteř! Děti mají bejt v kočárku, ležet pěkně na rovným, jako to bylo dycky. Si každá myslí, jak je moderní, a chudáka dítě kvůli tomu zmrzačí!"
.
Nuže, novotářky toužící po rodině "proti přírodě" až do vyššího věku a vkládající potomky do trávnic místo do kočárků, koukejte se navrátit k odkazu předků... ale ne dál než do 70. let minulého století! ;)
.
.
.
.
.
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
.
.
.
.
Obrázek: http://www.freedigitalphotos.net/images/Family_g212-Mother_And_Child_p20513.html