Krásné sobotní dopoledne. Jaro je konečně v plném proudu, slunce svítí, ptáci zpívají a já si kráčím spokojeně ulicí. Vychutnávám si krásy dne, směřuji ke stánku s novinami, když tu…
Stál tam pán s brožurou. Oblečený v levném konfekčním obleku, kabela u nohou a vesele se na mě usmíval. Co mi může chtít? Je to snad nějaký pobuda, nebo loudil? Omyl. Byl to jehovista na „misi.“
„Dobrý den pane, mohu vám nabídnout brožuru?“
„A oč jde?“
„No přeci o vaši spásu.“
Zaplavila mě vlna nejistoty. Jak jen se toho dobráka zbavit?
„Ne děkuji, nemám zájem.“
Překvapil jsem sám sebe. Byl jsem slušný.
„Ale kam spěcháte, pane. Přeci si nechcete šlapat po štěstí a spáse.“
Spása? Stojím před ním přibitý jako student před maturitní komisí.
„Ne děkuji. Opravdu nemám zájem.“
Čekal bych, že pochopí mou nevoli. Omyl. Následně do mě začal hustit příval informací a pochybných frází z bible. Jako by tu na mě mluvil marťan. Zhruba dvě minuty jsem ho nechal ze „slušnosti“ hovořit a následně jsem se ho konečně zbavil sérií arogantních pohledů, po kterých pochopil, že mě očividně nezíská pro svou „ligu výjimečných.“
Jehovisti. Dle mého názoru největší a nejzvrácenější sekta a odnož křesťanství. Blázni, co si evidentně špatně vyložili bibli a řídí se holými nesmysly, pod vedením ještě více chorých vůdců.
Když se to tak vezme, tak ať si každý věří, na co chce. Já jim to neberu. Nejsem puritán, leč stále se mi honí hlavou, jak se může zdravý, moderní člověk přidat k takovým „cvokům.“ To že neslaví vánoce a Velikonoce to je nepodstatné. Muslimové a židé je taky neslaví, ale co ty krevní transfuze? To jako mám zemřít na banalitu jen proto, že mi to zakázal „bůh?“
Den jsem si zkazit nenechal. Nebyl jsem ani rozčarován. Spíše mě to opět jako vždy donutilo zamyslet se nad tím, jak snadno jsme mi lidé manipulovatelní.
