Ty krevní transfúze - to se stává, když někdo přehnaně rozšiřuje aplikaci nějakého textu. V Bibli je psáno, že nemají jíst krev. Tak si to rozšířili i na krevní transfúze. Zajímalo by mě, co dělají, když se kousnou do jazyka nebo si rozedřou dáseň. Jestli všechno vytrvale plivou ven, dokud to nepřestane krvácet.

Berou to tak, že to je pořád součást jejich těla, ne něco cizího, co by přijímali.

Krásné pondělní dopoledne. Jaro je konečně v plném proudu, slunce svítí, ptáci zpívají, a já si dělám přestávku v práci. Vychutnávám si kávu, když tu...

Uvidím článek nějakého pána, který na fotce vypadá ... však posuďte sami. Co může mít na srdci? Je to snad nějaký pobuda nebo blázen? Omyl. Je to bloger a má světoborné poselství.

Naváží se do nějakého člověka, co nemyslí jenom na sebe, ale chce udělat něco i pro společnost. Vykreslí ho jako úplného idiota a obviní ho z největší zvrácenosti. K tomu přilepý nesmyslný blábol, že tito lidé umírají kvůli bezkrevní léčbě.

Podloží tato tvrzení nějakými fakty? Ne. Na co. Ovce logiku nepotřebují. Pomluva stačí.

Zakroutím nad tím hlavou, sepíšu tenhle komentář a pokračuju v pití kávy. Nenechal jsem si tím zkazit den.

Kdysi u mě zazvonili jehovisti, byl jsem rád, vždycky mě zajímalo, jak k tomu dojde, že se člověk nechá zblbnout. Ptali se mě, jestli vím, kdo jsou. Říkám, že jehovisti jsou dva druhy. Jedni co žerou a chechtají se a druzí jsou ti pitomci, co chodí po bytech, dávají desátky a všechno odřou. Pána jsem tipnul na inženýra z průmyslu, který vyhořel a začal zjišťovat, že jsou jiné věci, než jen výkresy a vzorce. (byl překvapen, jak jsem na to přišel, neboť je prý skutečně bývalý metalurg). Po asi hodince akademické debaty jsem je propustil s přáním, ať přijdou ještě jednou. Přišli (druhého z dvojice vyměnili za těžší intelektuální kalibr). V učeném hádání jsme strávili asi dvě hodiny. Pak se nikdy neukázali. Je mi to líto, tak rád bych si zase popovídal. Obávám se však, že mají u mého jména červený puntík (sem nechodit,  blbne nám ovečky)

Doporučuji slušnou větičku: Děkuji, nemám zájem, na shledanou. A máte po "problému".

Doporučuji moji metodu.

Když mě zastaví jehovisti nebo když přijdou ke mně za plot a zazvoní, zeptám se, zda mají jejich časopis Strážní věž. Když přikývnou, že ano, zeptám se, jaké číslo? A když řeknou třeba, že mají číslo dvě, pokývu vážně hlavou a řeknu:

"No jasně, třetí číslo teprve píšu. Ale to budete koukat, jak tentokrát těm bezbožníkům ukážeme!"

A jdu dál. Povětšinou oni zůstanou paf a zírají.

...mám jednu metodu...odmítnu slušně...alepokud nedá pokoj...pošlu do....no právě tam...naplno a na plnou hubu...a bez ohledu na věk a pohlaví....