A je to tu zase. Francie, Tunis. Další série teroristických útoků. Kdy už tomu bude konec? Přestaňme se zaobírat „malichernostmi“ a řešme vážné problémy, které se dotýkají naší budoucnosti.
Na co zde narážím? No samozřejmě, že na naší laxnost. Tak moc jsme „ošáleni“ uprchlíky, že zapomínáme na hlavní evropský, respektive světový problém a to je terorismus. Dokud ho nedostaneme pod kontrolu, tak opravdu nebudeme mít klidný spánek.
A přitom to celé vypadalo tak nadějně. Když 7. ledna tohoto roku zaútočili v Paříži atentátníci na redakci časopisu Charlie Hebdo, tak se zvedla vlna odporu. Doslova a do písmene. Francie a okolní státy pochopily, že je nutné zakročit a začalo se jednat. Zatýkání podezřelých, rozsáhlé razie, preventivní ochranná opatření. Celé to působilo jako otevřené vyhlášení války proti terorismu. Leč skutek utek. Uběhlo půl roku a celé to začalo znovu. Kde se stala chyba?
No samozřejmě v nás. Očividně jsme splachovací. Tak moc se mluvilo o nutnosti hromadného útoku na území islámského státu, až z toho zase sešlo, a dále se jen ve zprávách koukáme na probíhající boje a masakry. A co řešíme? Záplavu uprchlíků.
Na druhou stranu se musíme zamyslet nad tím, jestli má příval uprchlíků něco společného s terorismem. Dobrá to otázka. Můj nezávislý názor je ten, že ne. Uprchlíci jsou vesměs „tuláci za lepším životem.“ Teroristy bych v nich nehledal. Takový terorista má dostatek prostředků na to infiltrovat se do Evropy legální cestou a ne na uprchlické lodi.
Závěrem vznesu jedno důležité přání. „Evropo procitni!“ Když to neuděláš, dopadneš zle. Všechno se dá ještě zavčas řešit a tak, by se nemělo váhat a co nejdříve by jsme se měli se vším vypořádat. Již v historii jsme překonali horší překážky.
