Povídka první - Hluchý skladatel

Každý má své sny, určitě i Vy, pokud chcete znát příběh kluka, který svůj sen nevzdal a bojoval , čtěte   prosím dále. 

Jakub byl relativně normální mladý muž, plný života a plánů do budoucna. Právě dokončil maturitní studium na ekonomickém lyceu. Ve svém volnu se věnoval své největší vášni, hudbě. Byl velmi nadaný muzikant, dokázal přenášet své pocity do hudby tak bravurně, že roztálo nejedno chladné srdce. Rodiče Jakuba v jeho snu stát se velkým hudebníkem nějak nepodporovali, chtěli z něj mít ekonoma nebo právníka. To však nebyl jeho sen, jeho snem bylo skládat a hrát svou hudbu. Měl už všechno naplánované, konzervatoř, kapela, vystoupení a možná časem i profesionální kariéra.

Bylo právě krásného letního dne a Jakub jel tajně na talentové zkoušky na konzervatoř, zasněný si nevšímal svého okolí, na poslední chvíli uviděl srnu na cestě a strhl prudce volant, nárazu už nešlo zabránit. Pomalu otevřel oči a uviděl kolem sebe své rodiče a muže v bílém plášti, něco říkali, ale on je neslyšel, snažil se, velmi se snažil, ale vnímal jen pohyby jejich úst. Muž v bílém plášti k němu přistoupil s blokem a začal psát, oznámil Jakubovi, že důsledkem nehody nebude už nikdy slyšet, v jednom okamžiku se mu změnil celý život, sny zmizely a on se nemohl smířit s tím, že už nikdy neuslyší hudbu.

Následující měsíce byly velmi těžké, smiřování se ztrátou sluchu, s tím, že už nikdy nebude moci skládat a slyšet hudbu. Jakub se uzavřel před svým okolím a sám se svým smutkem trávil dny ve svém pokoji. Rodiče ani kamarádi nedokázali Jakubovi zlepšit náladu. Jakub dlouho a dlouho bojoval s pocitem, že je k ničemu, že je z něj nepoužitelný člověk, ale jeho sen skládat a hrát hudbu v něm žil dále.

Jednou si přečetl biografii Bedřicha Smetany, hluchého skladatele, který se i přes svůj handicap nevzdal hudby. A dostal chuť být jako on, nevzdat se svého snu a bojovat. Začal si v hlavě přehrávat tóny a noty a ono to šlo, sedl si k notovému sešitu a začal psát, trvalo mu dlouho, než dokázal noty v hlavě spojit a v jednom úseku si je v hlavě pobrukovat. Až byl hotov, zavolal rodiče a poprosil je, aby si skladbu poslechli, z jejich obličejů však vycítil, že se jim hudba nelíbí, takže začal znova a znova. Asi po měsíci snažení, se konečně výraz rodiny a kamarádů změnil z netvárného výrazu na přirozený úsměv. A on věděl, že je o krok blíže svému snu. Svou nahrávku zveřejnil na stránce věnované autorské tvorbě a připojil svůj příběh a čekal.

Po týdnu se o něm objevil článek v místním tisku s titulkem „hluchá mladík si plní hudební sen“ a tento článek odstartoval začátek velkého snu mladého talentovaného muže, který se nevzdal a vyhrát nad ironií života. Dneska je Jakub uznávaným autorem hudby. Ví, že svou hudbu nikdy neuslyší jinde než ve své hlavě, ale vždycky když vidí úsměvy lidí při své skladbě, usmívá se také.

Oznámit chybu ve článku jsem člověk, proto mi můžete oznámit pravopisnou chybu a pak mě soudit:o), jsem někdy matlal, jsem si toho vědom.