Online život aneb bez připojení nekomunikuji!

 Ztráta empatie, smyslu života. Přeměna mimiky tváře, v mimiku smajlíka. Hledání životního štěstí v odkazech, to je online život. Otázka je jasná, je ten život správný?

Malý Petr nechce jet na tábor, protože tam není signál. Anežka se nebaví s maminkou, protože jí nekoupila ten nový notebook. Petrovi ujel vlak, protože mu vypadlo wifi připojení a on se v papírových řádech nevyzná. Monika je rozhádaná s manželem, protože chodí na porno stránky. Toto způsobuje život online, neznalost obyčejného papíru, závislost na telefonu, potřeba všem ukázat, že mám něco lepšího. A v poslední řadě mnoho krizí ve vztazích.

Nevěříte, že online svět nás takto ovlivňuje? Co např. Petr, který nechce jet na tábor? Proč nechce jet bez mobilu? Co třeba kvůli tomu, že dostal svůj první mobil k 6. narozeninám? Místo toho, aby dostal traktor a dělal s ním „vrrrr“.

A co Anežka a její notebook? Od mala si vše vykřičela od rodičů, a teď? Teď otec odešel, maminka došla o práci, ale to ona nechápe, ona chce svůj PC! Kde je chyba?

Petrovi ujel vlak, protože mu vypadla wifi, papírový řád číst neumí. A kdo mu ukázal jak ho číst? Styděl se za to, ale nikoho nepožádal. Důvod? Však žijeme v době kdy je vše tak snadné, vše je online, každý by se mu smál.

A co Monika a její manžel? Manžel se dívá tajně na porno. Ale to, že Monika tráví celé večery u PC a hledá si kosmetiku a oblečení na různých „veteš“ serverech, to nevnímá! Oba žijí ten svůj online život, ale ne ten skutečný….

Opravdu chceme být online loutky? Závislý na síle signálu, na procentech baterie? Buďme online, ale radši choďme ven, usmívejme se a komunikujme. Smajlík ani písmeno nenahradí lidské city ani emoce….

Hezký večer

 J.R.

Toto téma tu bylo mockrát, ale já to prostě musel pustit ven…