Lidská povaha aneb krok za krokem do „pekel“

Začíná to už ráno při cestě do práce, přelidněná hromadná doprava, silnice plné nervózních lidí, kteří spěchají do práce. Znáte tento obrázek z vlastní zkušenosti?

Svět je přece tak nádhernýJiří Rýsler

Už od malička jsem věřil v hrdiny, v lidi, kteří mají nadpozemskou sílu a zachraňují svět. Postupem času to vše vymizelo a zjistil jsem, že definice hrdiny je úplně jiná, je to každý normální člověk, který pomáhá, jestli to je záchranář, lesní dělník, dobrovolný ochotník nebo jiný člověk, co dělá svět pro ostatní lepší.

Lidí často zapomínají co je pro život důležité a co není.  Myslí si, že se příroda bez člověka neobejde, ale není tomu spíše naopak? Nevážíme si věcí, kterou jsou tak obyčejné a přesto nádherné, peníze, moc, nový účes, stojí nám to vše za to? Od pradávna chceme čím dál více, větší území, více surovin, více moci a co největší vliv.  Války kvůli malichernostem, jednou to je víra v jiného boha, jindy kousek půdy, vždy se najde důvod. Ale zajímá už někoho, kolik matek doma pláče pro své syny?

Kde se v člověku bere tolik zloby a nenávisti vůči světu kolem něho? Říkáme si páni tvorstva, snažíme se podmanit vše kolem nás a upravit to k obrazu svému, ale jak dlouho to takto půjde? Už teď každý 6 člověk na zemi nemá čistou vodu, mnoho lidí trpí hladem, nemocemi, toto je ten svět, který jsme chtěli stvořit?

Nechci v tomto „článku“ soudit, ale přijde mi, že je to už každému jedno, přitom stačí jen málo, málo od každého z nás, jedna myšlenka dokáže sama o sobě změnit svět, záleží jen na tom, jak jí člověk umí realizovat.

Přeji Vám krásný den všem , doufám, že slova co jsem nahoře „splácal“, aspoň trošku k něčemu budou.

Jiří Rýsler