V životě nastane mnoho situací, kdy člověk soudí druhé. Jestli už kvůli vzhledu, chování nebo jiným věcem. Často se, ale zapomínáme rozhlédnout okolo sebe a nevidíme dál než za svůj nos. Tyto mini příběhy Vám ukážou, že slovo „divný“ by mělo z našeho slovníku rychle zmizet….
Nehleď
Sedíš na zastávce a čekáš na autobus. Nervózně přešlapuješ a nemůžeš se dočkat, až budeš konečně doma. Ale pořád na tebe hledí takový divný dědek. „Mám snad něco na obličeji, co tak hledí?“ říkáš si pro sebe. Jsi čím dál více nervózní. Zadíváš se na sedícího staříka a vykřikneš: „Co na mě pořád hledíš blbče!“ Konečně je tu autobus a ty nasedáš s pocitem, že jsi to tomu dědkovi pořádně natřel.
Děda nebyl divný, jen jsi mu připomínal vnuka, kterého 10 let neviděl. Pohádal se ze synem a ten mu zakázal vnuka vidět. A ty jsi mu byl tak podobný.
Co se staráš?
Odcházíš ze školy, těšíš se domů až si prohlédneš facebook. Nevnímáš své okolí, kráčíš natěšen a v tom vstoupíš na červenou. Uslyšíš: „Stůj chlapče, přece nechceš jít na červenou.“ „Co je Vám do toho páprdo?“ vykřikneš a jdeš dál. S pocitem, že jsi přece neudělal nic špatného a každému je po tobě…
V životě vidíš jen sebe, soudíš druhé za to, že ti řeknou co se ti nelíbí. Ten muž na tom přechodu ztratil syna, nechtěl už vidět před očima další neštěstí, tak tě slušně upozornil. Místo vděku, se dočkal jen urážek.
Teď si ty i já položme otázku. Kdo je ten divný?
……
