Každý z nás byl dítě (kdo ne, ať vyhledá lékařskou pomoc), pro většinu to bylo období štěstí a spokojenosti, to aspoň tvrdí většina z nás, ale je tomu tak doopravdy? Zajímá Vás článek, tak čtěte dále…
zdroj: http://spiriteddoula.blogspot.com/2009/11/why-mothers-kiss-their-babies.html Taryn Goodwin
V lidské povaze je věci idealizovat, špatné schovat na dno, dobré nechat tam kde je. Je to jaký si obranný mechanismus vyrovnání se špatnými zážitky. Má to tak většina lidí, radši zapomene a říká, jak vše bylo úžasné (Ovšem ne všichni).
A to se odráží i na našich dětech, víte jak? Dojdou za rodiči s problémy a ti je odkáží na to, že to nic není, že jsou větší problémy. Ale asi zapomněli, jak se tenkrát cítili oni, nebrali to, že jsou i větší problémy, trápili je právě ty problémy, které teď zlehčují.
Děti jsou mnohdy horší než dospělí svým chováním, stačí malé odchylka, odlišnost a je zle. Je to jak v přírodě, vždycky se najde vůdce, který se snaží si vybojovat vedení ve skupině a to tím, že si slabší podmaní. Bohužel v lidské společnosti tomu není jinak
Až příště za Vámi dojde vaše ratolest a řekne, že má problém i kdyby se Vám to zdálo jako sebevětší nesmysl, nezapomínejte, že i Vy jste nevěděly, že jsou horší problémy. A hlavně dospělý člověk, vidí život jinak, má něco za sebou a dokáže se lépe zorientovat ve svých pocitech, dítě svět bere jinak. Ale vy tu nejste přece proto, abyste učily děti jak svět brát jako dospělý, ale abyste pochopily Vy svět jako Vaše dítě. Až dojde čas a vaše dítě začne dospívat, pak začne zas naopak chápat Váš svět, do té doby je to jen na Vás.
Třeba Vám článek něco dal nebo vzal, nebo mě ukamenujete nebo pochválíte, to je na Vás.
Hezký večer
J.R.
