Zlaté ručičky, hlava prázdná

  Kdo ví, jak to s tím zlatem bývalo. Ve vší slušnosti si dovolím pochybovat. Před léty se u mě realizoval instalatér. Jeho  kolega posléze vychrlil na adresu svého předchůdce takové hodnocení, že ho nemohu publikovat. Bez ohledu na stavovskou sounáležitost.  Asi byl nějak cimprlich. Možná je na vině lajdáctví, možná absence zdravého rozumu. Jeden řekl, že vzhledem k populačnímu výkonu jednotlivých společenských vrstev lidstvo blbne. Asi měl pravdu.

Vyhrnul jsem se před dům dělat jarní úklid. Všude na chodnících i trávníku plno posypové směsi. Technické služby po celou zimu uklízely komunikace s takovou vervou, že sníh a posyp přemístily až na chodníky. Komunikace byly čisté. Chodníky už méně, protože i když pořádný majitel sníh uklidil, měl ho tam po další projížďce pluhu znovu. Bylo roztomilé pozorovat stařenky jak bariéru ladně přeskakují. Z okna to vypadá legračně. A to se opakuje každou zimu. Instituce přece nebude prohazovat ani průchody na křižovatkách kde domy nestojí. Sníh roztál, posypový materiál zůstal. Tedy na silnici je smeten, ale všude jinde zůstal asi jako bonus pro majitele domů.

Už ve středověku si lidé vyšlapávali  cesty mezi osadami. Dnes je projektuje architekt jenže lidé si stejně chodí jak chtějí. Ne že by se pan kompetentní podíval kudy denně chodí stovky obyvatel a stezku vyšlapanou v parku vydláždil. To by bylo duševně i fyzicky vysilující. A tak máme pusté chodníky a vyšlapané trávníky. Ze sídliště k zastávce MHD vede stezka oklikou, přechod přes silnici je o padesát metrů dál. Druhý o sto metrů na opačnou stranu. Od zastávky ke škole nebo supermarketu to nejlépe stříhnete přes silnici bez přechodu.

Také máte chodníky dokonale rovné? Stačí deštík  a je tu plavební komora. Voda nemůže odtékat.

Několikrát jsem se nemohl dovolat. Hlasová schránka. I když jsem hovor během vteřiny ukončil, platbě jsem neunikl. Bohužel, i schránka do které žádný vzkaz neuložíte si minutku naúčtuje. Později jsem se dozvěděl, že příslušné telefonní číslo se už neužívá. Schránka funguje dál.

Všechno to jsou maličkosti. Ve světě vám ke kávě automaticky přinesou sklenici vody. U nás ne. Asi nemají poradenskou firmu, která by jim ten trik doporučila.

A to všechno v rámci zachování našeho duševního zdraví. Jak je nepříjemné navštívit Švýcarsko, Rakousko a sledovat stresující pořádek, občany dodržující zaběhnutá pravidla, někdy až pedantská. Ještě že si občas můžeme orazit někam kde se odpadky házejí na zem nebo za zeď. Ve větším množství se vyvážejí do lesa nebo do moře. Doprava jezdí podle toho jak se řidič vyspal a všude vládne mír a pohoda. Ale pozor. I v těchto zemích když zavětří cizince, jsou ochotni se předvést v tom nejlepším světle.

Možná nad podobnými detaily mávnete rukou. Stálo by za zamyšlení, jestli příležitostný „nadhled" nenapomáhá rozvoji lajdáctví. Že vám číšník naservíroval špatně umytý příbor? No co,co? Za ty peníze? Však se neotrávíte. Řidič v protisměru vás málem smetl se silnice? No co, co? Potřeboval si zatelefonovat. Vždyť to dobře dopadlo. Přibývá nepořádků malých, velkých i mezinárodních. Máme svobodu a demokracii. To u některý jedinců vyvolává dojem, že si mohou dělat co chtějí.  Zbývá zrušit dopravní předpisy, povolit všechny drogy, umožnit delikventům aby se mohli donekonečna odvolávat, zbraně od deseti let a ještě několik drobností, kterými nás stát utiskuje. Uvedené maličkosti jsou návodem jak malé i větší věci řešit ruky mávnutím. Nakonec to nějak dopadne.