Zkušeností není nikdy dost

Současný člověk se neobejde bez informací. Ti nenároční sledují počasí, ti náročnější sport, flagelanti zpravodajství a fajnšmekři třeba televizní Otázky. Někteří kvůli odpolednímu spánku po obědě, obézní před ním pro omezení chuti k jídlu. Ale všichni se mohou učit jak uspět v debatě. Zde je malý postřeh:

Partnera je nutno vyvést z míry hned na začátku. Narážky na vzhled nebo osobní život jsou faux pas. Také zmínky o podezřelých obchodních aktivitách raději vynechme. Mohlo by dojít i na vás. Zbývá tedy útok tak řečeno ideologický. Nezapomeňte hned zkraje připomenout, že partnerova babička byla v milicích a odebírala Rudé právo. Nedoporučuje se obviňovat dědečka že chodil sousedovi na třešně a prodával je tajně pod podloubím. To by bylo nedocenění raných pokusů o svobodné podnikání. Zažil jsem činitele který se veřejně chlubil jak svou špatnou prací  ekonomicky podrýval minulý režim.

Důležité je nenechat si přerušit  monolog. V nejhorším případě mluvte oba současně. Moderátor je v takovém případě legračně  bezmocný. Pokud vám protivník skočí do řeči a argumentuje, že pod vaším vedením pracuje celá četa bývalých agentů smetete jeho námitku poukazem že se jedná o nepostradatelné odborníky a jejich minulost není na překážku.

V rámci této dělostřelecké přípravy je také důležité vysvětlit co si soupeř myslí. Bude šokován odhalenou skutečností (dodnes netušil co si sám myslí) a vy mu mezitím jeho údajné názory můžete vyvracet. Snadno.

Druhým krokem je shromáždit podklady, nejlépe číselné a hodně ohromující, které jsou nesrovnatelné nebo nic nevypovídají. Tak třeba že v Grónsku vydělávají  € 128. Posluchač to nebude přepočítávat. Zvlášť když netuší zdali to je na Grónské poměry moc nebo málo. A neví jestli za hodinu nebo  za týden. Také je důležité říci, že něco kleslo o 1,98 procenta. Za jak dlouho a z jakého základu opět není nutné sdělovat. Většina lidí má o procentech stejně dost mlhavé představy. Protivník utlučený podobnými argumenty se už na nic nezmůže. A divák absolutně netuší o čem je řeč a buď spokojeně usne, nebo vám bude slepě důvěřovat. (Podobnou metodu uplatňuje dlouhá léta můj přítel. Kdykoliv se mu něco nelíbí, začne s významným pozdvižením obočí: „Vy neznáte zákon 415, paragraf 286, článek 3a?" Už to stačí, aby oslovený ztuhl. Protože nic takového znát ani nemůže, dá se na ústup.)

Nezapomeňte zdůraznit jak to máte  proti ostatním těžké. To je velmi důležité, protože musíte vyvolat dojem, že si zasloužíte svůj plat protože pracujete pětadvacet hodin denně a mezitím ještě musíte pečovat  o své prací podrývané zdraví a charitu. S přílišnou skromností to nepřehánějte, jste skvělý a úspěšný. Lidé mají rádi úspěšné. Své sebevědomí dejte nápadně najevo dřív než se vaše maléry provalí. Recepce navštěvujete s nechutí protože máte žlučník, dary od podnikatelů už nechcete protože je nemáte kam dávat a tak žijete velmi skromně. Trapné dotazy typu proč si neplatíte veřejnou dopravu odmítněte s poukazem, že vy byste rád, ale ostatní nechtějí, nebo bohužel na projednání návrhu ještě nedošlo. (Můj tatínek se prořekl, že když měl jako dítko vysvětlit doma nějaký prohřešek, řešil to zásadně větou: „Já nic, to kluci.")

Na druhou stranu není radno dráždit hada holou rukou. Například poslanec nesmí příliš přehánět. Snadno se dá zjistit, že v rámci jednání stihne přečíst noviny (informace jsou nutností), vyřídit poštu(slušnost odpovědět obratem), pokouřit v předsálí (ach ty závislosti, ale jsme jen lidé) a případně se opít. Mezitím má hodinu a půl na oběd. Nepřející závistivci by mohli poukázat na skutečnost, že oni si v průběhu pracovní doby ani neumyjí auto ani nevyřídí nákupy. A to ještě netuší, že takový volený zástupce lidu věnuje velmi podstatnou část svého času sezení v nejrůznějších stranických orgánech neboť jinak by se na příští kandidátku nedostal. (O náročnosti častých volebních kampaní ani nemluvě.)

Dbejte na přesné formulace. Když se něco nepovede, používejte zájmeno „my", když ano, tak zásadně „já". Na závěr připusťte že ne všechno se povedlo, ale za prvé to není vaše vina (svého času se tomu říkalo objektivní potíže) a hlavně, vy jediný musíte dostat příležitost napravit všechno co se během vašeho působení  pokazilo. Což je celkem logické, protože kdo má lepší přehled o tom co jste pokazil než vy sám. A několikrát to zopakujte, aby celá veřejnost věděla, že vás z křesla hned tak někdo nedostane. Už jeden neblaze proslulý politik řekl, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Tak to jen na okraj. Máte-li vlastní zkušenost jak ukázat ostatním co ve vás je, tak sem s ní.