Ze života maroda

Když člověka přepadne choroba, a může to být obyčejná senná rýma, je život šedivý. Práce je utrpení, rodině lezete na nervy, venku je nebezpečno a do hospody (v hospodě je lépe než na světě) se nechce.

Je vědecky dokázáno, že v takových okamžicích sahá nemocný po oblíbené knize. Vždycky té samé, osvědčené. Někdo rád Povídání o pejskovi a kočičce, jiný Křemílka a Vochomůrku. Jenže co dělat, když lék na ztrápenou duši zná pacient nazpaměť. Zkusíme televizi.

Zapínám první kanál, reklama. Na druhém kupodivu – reklama. Když už i na čtvrtém z mnoha desítek je stále reklama (i když jiná), dochází mě trpělivost a vypínám. V nastalém tichu přemýšlím, jestli ve studiích sedí operátoři, kteří sledují konkurenci a v okamžiku reklamy spouštějí svoji vlastní i v nejvypjatějších okamžicích krimi nebo sexu. Protože divák, potenciální zákazník, nesmí reklamu propást. Prý by takovou spolupráci měla blokovat Rada pro televizní vysílání. Ani náhodou. Také chtějí být živi.

Za pár minut zapínám znovu. Zpravodajství. Jsem chlap a něco vydržím. Nejprve se dozvídám, že redakce dnes přinese důležitou reportáž z neobvyklé loupeže v centru Prahy. Co taky jiného? Následně jsem informován, že reportáž uvidím už za několik minut. Abych náhodou něco nepropásl, tak je to za chvíli upřesněno – už, už to bude. A konečně to je tady. Stala se loupež v klenotnictví, policie pachatele nemá, a proto se v zájmu pátrání nebude vyjadřovat. Nikdo nic neviděl a tak se nezapomeňte dívat na večerní zpravodajství. Přineseme čerstvé informace. Například, že na kamerách bylo vidět čekající ukradené auto a lupiči museli být nejméně dva, protože ho někdo musel řídit.  Na jednom ze snímků je černý flek. Kdo pachatele poznáte, dejte nám zprávu. (Takové fleky z mobilu na pc zviditelňuji, jenže já jsem amatér.)

V následujících dnech přinesou zprávu všechno televizní stanice bez ohledu na fakt, že konkurence ji zveřejnila včera, předvčírem a na internetu bylo totéž před čtyřmi dny.

Naštěstí má zpravodajství široký záběr. Diváci, posílejte nám své zprávy na telefonní číslo…., posílejte nám své záběry z mobilů, posílejte nám všechno. Konečně nebýt laskavých (zdarma) spolupracujících čtenářů, tak nevyjdou ani noviny. Redakce mají dost práce s tím, slepit získané informace dohromady. Ještě aby je tak sháněly samy.

Strávil jsem menu hned od několika šéfkuchařů, vaří i sousedův Alík. Taky jsem se poučil, jak pracují soudy. Soudíme se rádi a soudíme se dobře. Seriály jsem vynechal. Všechny ulice, uličky, náměstíčka, zákoutí už znám. Snad až přijde nová kolekce seriálů z parků a parčíků, zahrádek a skleníků, možná dojde i na květináče a balkónové truhlíky. Už se těším.

Blíží se večer, hlavní program. V případě nemoci to je žádoucí rozptýlení. A tak sleduji pohádku natočenou před padesáti lety. Klasika. Potom třicet let starý seriál. Zaplaťpámbu za archivy! Prosťoučké americké pohádky o amerických popelkách jak k milionářům přišly, a rozjívených adolescentech, kteří machrují před holkama a naopak. Naštěstí občas koupíme něco o zvířátkách. Díky pane Attenboroughu.

Vyčerpán televizní kulturou upadám do povrchního spánku kde se střídají detektivové všech národností včetně tlustého Bena (viděl 3x komplet), roztomilého Poirota(viděl 4x každý díl), obou komisařů z Midsomeru a celé party pražských Vetchých borců. A těším se do práce.