Zaplatíme to všichni

Napadlo mě to když žena studovala inzertní nabídky. Něco v tom smyslu, že když si objednáte novou ledničku dostanete jako dárek ještě kilo párků, dezinfekci na wc a album na fotografie.

Já nechci ani dezinfekci, ani album, nechci nic co nepotřebuji. Ani zdarma. Jsem nenormální. Pokud budu potřebovat ledničku, tak chci ledničku a dost. K podobným praktikám mám averzi od dob nedostatku pravé svíčkové. Zákazník byl tehdy nucen přikoupit kus bůčku. Byl levný, ale jako povinný přídavek ke svíčkové mně nezbytný nepřipadal. Už tehdy se to kupodivu řešilo tržně. Když si zákazníci vytrvale stěžovali, byla svíčková nepřiměřeně zdražena a najednou jí bylo dost. Zato levný bůček se stal podpultovým zbožím.

Rozdíl je v tom, že tehdy se muselo platit a teď máte k potřebnému zboží dárky zdarma. Ale to nechápu. Také bych rád za větší plat přidal zcela zdarma ke své pracovní náplni třeba několik vtipů nebo jinou kulturní vložku. Můj zaměstnavatel to ale nebere. Zatímco obchodník levně nakoupí tretky a omračuje zákazníka tím, jak je štědrý.

  Nejen Zelení, ale všichni myslící by měli spustit povyk. Bránit se proti nucení ke konzumu věcí zbytečných. Bránit svou svobodu rozhodovat. Protože „dárky“ nás všechny mohou přijít draho. Jenže moc trhu je neporazitelná. A tak se nesmysly vyrábějí, dopravují z Číny do Evropy, prodávají a skladují kde se dá. Následně vyhazují. Není hnutí na silnicích, není hnutí v obchodech. Peněženky hubnou, ale masy jsou (většinou) nadšeny. Prý to je orgasmus, říkají odborníci.