Začalo to samoobsluhou

  Udržet ekonomickou stabilitu je možné různě. Například málo subdodavatelům nebo zaměstnancům. To bylo už za otrokářství, nevolnictví, kolonialismu. Dnes jsou to pracovní vztahy především v zemích třetího světa. Další možnost .... prodat co nejdráž. Jenže to musí zákazník utrácet. S první možností to  nejde dohromady. A  třetí? Donutit zákazníka, aby platil za něco co si udělal sám.

Kdysi nákup vážil, měřil, balil, podával a účtoval prodavač. Bylo to zdlouhavé, ale sousedky si zatím popovídaly. Větší nákupy se dělaly jednoduše. Ráno košík s lístečkem a odpoledne byl nachystaný. Jen odnést. Potom přišly samoobsluhy. Zákaznice si sama vybrala, zaplatila a produktivita se zvýšila. Tím to začalo.

U benzinové čerpací stanice už nestačí přijet, vykřiknout plnou a z okénka zaplatit. Načerpáte, doběhnete do kasy a obsluha vás milostivě zkasíruje. Produktivita práce opět stoupla.

Do banky nechodím s vkladní knížkou aby mně příjemná paní pokladní připsala nějakou tu korunu a přičetla dvou až čtyřprocentní úrok. Obsloužím se sám po internetu z domova a ještě za to zaplatím. To se to zvyšují zisky.

Když začaly elektrické holící strojky zažil jsem  pokus zavést samoobsluhu v oficíně. Za pár korun vám půjčili strojek a poslužte si.

V občerstvovně vezmete tác, narovnáte misky, zaplatíte a donesete ke stolu. Za tento luxus  vám sleví pětikorunu. Možná.

Montujete si nábytek sami? Kdepak kupovat hotový. Dostanete krabici s návodem a hrstí šroubků, a rodina má co dělat. Polytechnická výchova v jednadvacátém století.

K lékaři chodím minimálně. Reklama mně poradí co si mám koupit, v hypermarketu se předzásobím výživovými doplňky a nemoci se mně vyhýbají. V nejhorším si i na hřbitov dojdu sám.

To všechno chápu jako svůj příspěvek k zvyšování produktivity. Užívám virtuální  kancelář a spoustu dalších věcí. Jen mě přece jen  zarazilo přání lékaře abych se rozhodl které z vyšetření hodlám podstoupit. Namítl jsem, že nejsem odborník, ale trval na svém. Byl velice vstřícný a milý.Také který lék zvolím přednostně. Pohovořili jsme a příště se vyšetřím sám a doma. Když to nepřežiji budu alespoň vědět, že to byla jen a jen moje chyba.

Jak to ti lidé dřív hloupě žili?