Začalo to samoobsluhou

Malé obchůdky dnes známe už jen z filmů. Prodavač za pultem, zákazníci před pultem čekali až na ně dojde řada a mezitím si rozmysleli co chtějí a vyslechli, co je nového.

Sousedky nesedávaly na lavičce před obchodem ale přímo v obchodě na pytlích s hrachem, aby nepřišly o čerstvé informace. Obsluha rychlá, informace o zboží přímo od prodavače (-čky). Kdo toho měl víc a nechtěl zdržovat, přinesl ráno prádelní koš s lístkem a odpoledne měl nákup připravený, jen zaplatit a odnést.

  Samoobsluhy měly přinést úsporu času. Hospodyňky si ale zvykly okukovat zboží, přebírat a obcházet regály a potom vystát frontu u pokladen. Jediná změna – díky nabídce na dosah se koupí i to, co není potřeba.

 U čerpací stanice obsluha přiskočila, otevřela víko nádrže, načerpala požadovaný druh i množství, vytáhla prkenici a kasírovala. Nyní si to všechno obstarám sám, včetně doběhnutí k pokladně a zaplacení. Mně to trvá déle, beru si rukavice abych si nezamazal oblek a případný další zákazník zatím čeká za mým vozem. 

Moje první vkladní knížka byla zlatá, na dvouprocentní úrok. Ve spořitelně mě uvítali, vzali peníze, zapsali vklad a já měl radost z vyšší cifry na novém řádku. Teď vyřizuji většinu věcí elektronicky, úrok nemám žádný, za vedení účtu platím nekřesťanské peníze a trávím u počítače víc času. Platební karty obchodníci berou neradi a u nejbližších bankomatů bývají fronty sice malé, ale naše.

 Doba elektronická mně poskytuje možnost hlásit přes internet odběr elektřiny, dobíjet el. peněženku, a další vymoženosti. Nedej pámbu, když něco musím nezbytně objednat (náhradní díl) po internetu. Musím se registrovat s uvedením jména, adresy a asi desítky dalších dat. Mnozí z nás mají přístup do různých databází, registrů a archivů. Každý z patřičnou registrací. I tento blog a jeho diskuse chtějí svoje. Všechny účty a kontakty na internetu musím mít chráněny bezpečným heslem (nedá se zapamatovat) které se má měnit co nejčastěji. Dost podstatná vada je, že některá hesla jsou jen číselná, jiná omezené délky a jiná komplexní. Každý pes, jiná ves. Takových hesel mám plný elektronický diář (neuchovávejte hesla v počítači, v peněžence, na papírku ani nikde jinde) a když jsem si nedávno udělal výpis, byly toho čtyři strany A4. Diář otevřu superheslem a opisuji a opisuji. 

Produktivita obchodu a služeb se podstatně zvýšila. Ale co z toho má zákazník? Uvedené příklady mohou posloužit k zamyšlení. Na koho se přesunula ta práce kterou dříve dělali ti, kdo služby poskytovali? Dnes rozhoduji jestli jsem natolik nemocen abych měl jít k lékaři, jestli dopravní nehoda je tak závažná abych volal policii.  

Očekávám, že pro příště si v restauraci uvařím a manželka nás obslouží (něco podobného už jsem na mou duši zažil), na železnici bude první cestující dočasně sloužit jako průvodčí, možná, že i v letadle budeme na střídačku zaskakovat, samozřejmě pouze na místě druhého pilota. Jen jediné bude za mě muset dělat někdo jiný. Tisknout parte a přednést projev k pozůstalým. A to si coby zákazník teprve  pěkně užiji.