Nepatřím mezi lidi, kteří si své srdce a ústa vylévají na veřejnosti adresně. Toto je snad první případ, kdy pravidlo poruším, protože to jinak nejde.
Milý Vojtíšku. Při ranním brouzdání zprávami jsem četl tvou odpověď na otázku :Koho byste chtěl jako příštího prezidenta? Odpověděl jsi (promiň starci tykání, bude to znít méně formálně): „Člověka poctivého, laskavého, pracovitého, se silnou zálibou v pravdomluvnosti a v národní hrdosti.“ Rozeberme si to po jednotlivých slovech:
Poctivá práce je nejhorší způsob jak přijít k penězům. Tolik lidová moudrost a věř mi, že je to pravda. Peníze se dělají obchodem, to ti potvrdí každý zemědělec nebo jiný dodavatel. Dále – prezident je státník a státník nemůže být laskavý. Těžko může být laskavý policista, úřednice na pracáku a další představitelé státu. Ihned toho zneužijí příživníci a řiťolezci. Ano, je možno souhlasit, že i prezident by měl být pracovitý. Zrovna pracovitost je jednou z vlastností, které bych u současného prezidenta ocenil. Malér je v tom, že když začne být příliš pracovitý až iniciativní, hned se objeví tlupa, která ho tu jemnou manipulací, tu drsným hulvátstvím chce nasměrovat tam, kde ho chce mít. Pravdomluvný? Chlapče drahý, ty jsi snad spadl s Marsu! Není možné číst jen tak nějaké informace, je nutno sledovat různé prameny a srovnávat. Ty jsi ta jediná instance která rozhoduje o tom, co si ty sám máš myslet! Lže se totiž téměř všude, zbytek jsou polopravdy, záleží na úhlu pohledu. A národní hrdost? Rozumím ti, ale pochop, že národní hrdost je těžké uplatnit tam, kde ti bruselští mocipáni lijí do hlavy, že jen EU a kdo je víc. Máš pravdu, ale mé životní zkušenosti mě varují, že na bojiště se dnes za národ z vás multikulti nikdo nepostaví. Naši dědové a tátové se musí obracet v hrobě.
Odpusť, že budu trochu nepříjemný. Je to jen pro tvé dobro (tak mně to říkali moji rodiče). Mám tě rád jako kumštýře. Drž se toho, co umíš. Ve svém životě jsem spolupracoval ne s tisíci, ale desetitisíci lidí. A můžeš mně věřit, že pokud bys chtěl diskutovat o něčem z přírodních věd nebo technických, ztrapním tě před celým světem. Ono totiž je něco jiného prožívat roli na scéně pod bedlivým dohledem pana režiséra (ale o tom víš svoje) a něco jiného aplikovat racionální nebo dokonce exaktní myšlení na solidní hromádku informací. Mezi námi děvčaty, kolik je umělců, kteří na střední škole dobře prospívali z fyziky, chemie? Ti, kteří se dnes vyjadřují ke všemu a ke všem, to jsou komedianti. Špatní komedianti. Svět funguje úplně jinak.
Takže ztrapňování kulturní scény nech tomu podivnému kritikovi, co vypadá jako ošoupaný rejžák a jen co otevře ústa tak chrlí sprosťárny. Od takových lidí se distancuj, mohou kazit i tvé dobré jméno.
Budeš-li sbírat informace, srovnávat, kriticky hodnotit okolí i sebe, pak se budeš dívat na život úplně jinýma očima. A kdoví – třeba jednou budeš i moudrým prezidentem. (Mezi námi – já ti to nepřeji, protože lidé se dělí na ty normální a politiky. A život mezi gangstery, mafiány a podvodníky bych ti opravdu nepřál.)
