Vo co de?

  Konečně se odvažuji zapnout televizi, rozhlas, otevřít noviny. Skončilo hektické hledání termínu voleb, úřednická vláda pracuje a lid konstatuje jak to jde.

Samozřejmě je to klid dočasný, na volby stejně jednou dojde. I když...  co by se stalo kdyby ne!? Kdyby naší zákonodárci místo usilovné práce na termínu, kandidátkách a předvolebních programech pracovali na rozpočtu, tak mohl být dávno hotový. Minus. A to mají rozpracované desítky jiných nedodělků. Další minus. Nedivme se. Za dvacet let si nedokázali omezit feudální imunitu, omezit horentní náhrady a mnoho dalších věcí. Ušetřilo  by se na volbách a v televizi by mohl jít častěji Křemílek s Vochomůrkou.

Je zároveň veselou i smutnou skutečností, že ministr Janota chce snížit rozpočtový schodek o šedesát i více miliard. V době krize, když to nešlo v době prosperity. Je zřejmé, že to chce škrty na straně příjmů i výdajů. A je zřejmé, že jediný kdo mu v tom brání jsou zákonodárci. Odpovědnost je především na dvou nejsilnějších stranách.

Chápu že ne všem se všechno musí líbit. Proto je jednání nutné a obtížné. Například je možné zrušit důchodcům jejich toužebně očekávanou valorizaci. Pak bych ovšem rád slyšel někoho kdo nahlas řekne: „Milí důchodci. Chápejte že je to nutné. Já vím, že za posledních dvacet let je váš reálný důchod čím dál tím horší, ale lepší to nebude, připravte se na nejhorší." Důchodci by měli radost, přinejmenším zapšklí, zlomyslní dědci kteří by se těšili z vědomí, že ti nevychovaní klackové se za pár desetiletí budou mít ještě hůř. Jiní by si nestěžovali. Zvláště dementní alkoholici jejichž hlavní radostí je lahváč za šest padesát. Senioři toulající se po kulturních památkách vlasti by si nějaký ten hrad a výstavu odpustili.

Na straně příjmů zaměstnává mou mysl limit pro vyšší zdanění. Je tak vysoký snad proto aby na něj páni zákonodárci nedosáhli. Kolik lidí v republice má sto padesát a víc? Není to mnoho povyku pro nic? Nemluvě o tom, že rovná daň je krásná myšlenka, jenže se zbytkem po zdanění sto padesáti  tisíc se dá docela pohodlně vyžít. Se zbytkem po zdanění patnácti to je horší.

Jestli chce pan ministr dosáhnout tak skvělého výsledku tímto způsobem, mohl bych mu doporučit pár tipů jak být ještě lepší. Co například silněji omezit investice do stále omílaných předražených staveb. Co takhle dočasně nechat fungovat kulturu přísně tržně. Bylo by to neveselí, ale. Omezit příspěvky z veřejných prostředků na stoleté výročí hasičského sboru, příspěvky na soutěž pěveckých sborů panen nad padesát, ohňostroje a podobné kratochvíle. Vyvarovat se finančních katastrof v podobě ztrátových mistrovství světa nebo návštěv různých celebrit.

Zdá se, že současná vláda pracuje kvalifikovaně, rychle a vcelku dobře. Jsem stále více přesvědčen, že pád té předcházející vlastně vyhovoval všem politikům. Čekali, že mouřenín přijde, vykoná své a může jít. Jenže ono se ukazuje, že ti mouřeníni jsou odborníci a odborníci na správných místech jsou lepší než politici. O nepostradatelnosti a nadřazenosti ostatním specialistům jsou přesvědčeni už jen oni sami.

Vždycky jsem byl svědomitý občan a poctivě chodil k volbám. Mohli by mně zákonodárci v nečekaně prodlouženém čase udělat radost? Hlas který nedám nic neznamená. Šlo by zařídit, že každých deset tisíc hlasů které my voliči nedáme bude stát křeslo jednoho poslance nebo senátora? To by byla demokracie.