Sleduji léta vaši práci a byla jste pro mě představitelkou moderní žurnalistiky. Nebudu vás zahrnovat lacinými lichotkami k perfektnímu oblečení a vystupování, ale kladně hodnotím vaši snahu dopátrat se závěrů tam, kde o to vaši prominentní hosté evidentně nestojí. Nemáte to lehké. Bohužel, někdy mám pocit, že jde jen o paralelní monology.
Poslední pořad „Máte slovo“ byl jako obvykle zajímavý. Pan ministr je skvělý demagog a jeho tvrzení „když budeme teď dělat nepříjemné věci nemusíte mít strach z budoucnosti“ je klam hodný manipulátora. V době kdy při vstupu do obchodu sledujeme co zdražilo, v době kdy spořící účty a penzijní fondy jsou pod hranicí inflace líčit světlé zítřky! To už tu bylo! Pan ministr pravidelně produkuje lži ne dětské, ale účelové.
K oblíbenému tvrzení o dnešních úsporách na příští důchody bych jen připomenul, že kdybych se dožil socialistického důchodu, měl bych zhruba šedesát procent svého platu. Dnešní důchod odpovídá asi čtyřiceti procentům. Souvisí-li to s denivelizací platů, pak to asi znamená, že někde se přidalo aby se jinde ubralo. Bude se pracovat déle a žít skromněji. O lepší budoucnosti můžete povídat vnoučatům která ještě rozumu nepobrala.
Souhlasím s tvrzením že šetřit musíme všichni. Prostě musí se brát tam, kde je. Proto navrhuji zrušit (samozřejmě dočasně) všechny odměny. Komu se to nelíbí může odejít, nezaměstnaných a dokonce mladých a kvalifikovaných máme dost. Úředník v jakékoliv funkci dělá práci za kterou má být spravedlivě hodnocen tabulkovým platem. Aby věděl do čeho jde. Samozřejmě někteří jsou lepší a jiní horší. Na důležitá místa musí být vybírání nejlepší. To je konkurence.
Těžko diskutovat o mzdových nákladech. Nejprve by se mělo vyhodnotit, kolik stojí vedení firmy a kolik zaměstnanci na dílně. Bez patřičných podkladů těžko soudit jestli je výhodnější vzít stovce zaměstnanců po tisíci korunách nebo řediteli pár set tisíc mimořádných odměn. Zvlášť těžké je rozhodování když jde o firmu se státní účastí která je v červených číslech.
Nadchlo mě konstatování „mzdový objem nebyl překročen“. To známe. Úřad má tabulková místa a objem mezd. Obojí vyšší než je nezbytný stav. Souvisí to i s myšlenkou, že není možné rušit úřady, je nutné rušit agendu. Zlatá slova. V době kdy si na zbytečnou administrativní zátěž stěžují zemědělci, živnostníci i podnikatelé. Mám tu špatnou vlastnost, že se ve styky s úřady ptám, proč vyžadují ten či onen nesmysl. Často vám úřednice důvěrně sdělí že o té pitomosti vědí, ale že tak se to vyžaduje. Někdy se ještě zeptám, jestli se o tom zmiňují svým nadřízeným. Marně. Takže zbývá jediná možnost: Snížit radikálně počet zaměstnanců. Donedávna jich bylo podle odhadů o deset až dvacet procent víc. Zbývající se už postarají o to aby nemuseli dělat nesmyslnou práci .
Mimochodem, až se zase potkáte s panem ministrem Kalouskem, připomeňte mu prosím jak velmi souhlasím s jeho názorem, že za navržené úspory musí být lidé odměněni. Číslo svého konta mu rád zašlu.
Nebudu vás zdržovat od práce. Jen ještě jednu připomínku. Nevím jestli jste si všimla jak na jedné straně máte stále smutnější a rozhořčenější zástupce chudnoucích občanů a drobných živnostníků a na druhé straně vysmáté politiky a manažery. Nezdvořák by řekl že provokují. Připomenu pedagogickou zkušenost z doby našich telecích (=pubertálních) let. Výchovné působení bylo shrnuto do věty: „ Jestli se nepřestaneš šklebit tak ti plácnu takovou, že tě ten smích přejde.“ Dáma vaší úrovně podobné možností nemá, ale mohla by mít k ruce asistenta pro podobné situace. Na něm bych rozhodně nešetřil.
Pevné nervy vám přeje
váš pozorný divák
