Těžký život ministryně školství

Paní ministryni neznám a proto ji nemohu ani kritizovat ani chválit. Mohu jen předvídat. Stejně jako když na silnici uvidím značku s jelenem tak očekávám zvěř. Tak to normální člověk dělá.

Přiznám se, že při jejím jmenování mě zarazilo zdůvodnění v tom smyslu, že ve své bývalé funkci výborně řídila své podřízené. To je normální, ženy jsou pracovitější, pečlivější a daleko lépe zvládají každodenní rutinu než my chlapi. Paní ministryně je tedy jistě skvělá úřednice. O současném rezortu mnoho neví, ale jistě se najde hodně ochotných, kteří za nemalý peníz poskytnou jakoukoliv radu. Pozor – viz jak dopadli její předchůdci.

Vážné je, že kladné hodnocení pronesl její bývalý nadřízený. Člověk, který je jedním z těch, kteří podle zjevného chování a postojů úspěšně pomáhají sociální demokracii na smetiště dějin. Ale k věci.

Zaujal mě problém začleňování. Na první pohled dobrý nápad. Přehlédnu moudrost starých kantorů, kteří říkali, že úroveň třídy je dána úrovní nejslabšího žáka ve třídě. Všimněte si laskavě - ne nejhoršího. Nejslabšího, protože ten vyžaduje nejvíc péče. Premianti se bez učitele mnohdy obejdou, poradí si sami už proto, že někdy ví víc než samotný učitel. Co mně ovšem v začleňování chybí, je zařazení právě těchto premiantů, tahounů, kteří by byli ve třídách vzorem. Ti jsou obvykle na školách pro talentované, což je v kontextu dost podivné.

S tím souvisí i praktická drobnost. Pokud měl učitel speciální školy se speciálním vzděláním ve třídě například deset žáků, bude mít x učitelů ve svých třídách deset asistentů (a s jakou odbornou kvalifikací)? Možná jsem to nepochopil. To by znamenalo postavit nové, větší třídy, nebo snížit počet žáků bez asistentů, aby se všichni vešli. Na to budeme potřebovat finance. Hodně.

Další (poplatný atmosféře doby) nápad je výchova proti xenofobii. To se to bude plánovat, vykazovat, hodnotit, bude nutno rozšířit skupiny pro metodickou pomoc, školit učitele, ředitele, inspektory. Nebylo by jednodušší vychovávat podle osvědčených standardů společenského chování? My jsme učitele (a nejen učitele) zdravili, smekali klobouk a vyndávali ruce z kapes. Ne ve speciálních hodinách, ale o přestávce, na ulici i v lese. Vysvětlit dětem, že při vstupu do místnosti dáváme přednost dívkám a ženám, smekáme pokrývku hlavy, nechodíme v kapuci (burce) do banky, atd. Možná, že při takovém respektu jeden k druhému by se xenofobie stala prázdným pojmem. Totiž ne možná, ale určitě.

Nevzrušuje mě poprask nad neúspěšností u maturit. Je to jen důkaz všeobecné ignorance současných „vzdělanců“. Není pravda, že každý musí pochopit matematiku. Konečně obchodníci o to ani nestojí. Jak by mohli dávat padesátiprocentní slevu ze sedmdesáti na šedesát pět. Takhle by zákazníky nepřilákali! Celebrity, například herci se klidně pochlubí jak málem propadli nejen z matematiky, ale i z fyziky a chemie, nepochopili práci s počítačem, a nikomu to nevadí. Dělají to co umí a k tomu matematiku nepotřebují. Kdo má v tomto směru problémy jde na konzervatoř. Pokud ho tam vezmou. A při současném myšlení veřejnosti zpracovávané některými takyodborníky je to pravděpodobné. Proč bychom nemohli mít maturanta-klavíristu bez hudebního sluchu, že? Hlavně když ho učitelé budou vhodně motivovat.

Jednoznačně vítám, že po dlouhých létech někomu dochází, že financovat školy podle počtu žáků vede k jejich přijímání i kdybychom si je měli vymyslet. To to trvalo! Jenže teď hrozí, že z jedné třídy vzniknou tři a kámen úrazu je v tom, že ekonomické myšlení nikdo nezarazí. Asi bude nutno založit další fakulty dodávající experty na rozevírající se sociální nůžky.

A tak paní ministryni zůstává jedno jednoznačné plus. Platy učitelů budou zvýšeny. Jen jestli to není z nouze ctnost. Signál, že školství znovu čekají problémy. A výměna ministra rezortu. Protože ten nemůže zvládnout ani bájný Herkules.