Obsadit cizí území je všeobecně živočišná přirozenost. Děje se tak co historici pamatují a politici rádi čas od času připomenou alespoň ty nejbližší, tedy okupaci německou a sovětskou. Pro starší ročníky nic nového a mladší to nezajímá. A tak se přehlíží události mnohem důležitější.
Po několika letech jsem navštívil už kdysi navštívené místo svého milovaného Středomoří. A byl jsem překvapen. Zatímco před šesti lety jsem potkal jedinou žebrající Cikánku (cikán zde je běžně užívaný termín), dnes jich tu byly desítky hned na několika místech hlavního (mini)města. Tábořící v centrálním parku jsem i fotografoval, malebně rozložené mezi plechovkami, plastovými láhvemi, papíry a prezervativy a blíže neidentifikovanými výkaly. Nejmenší dítka pobíhala nahá (jsme v teplých krajích), o dalších detailech se zmiňovat nebudu. Větší dítka se podle přátel bavila házením kamení na turisty pod historickými hradbami. Ale to není jediný problém. Příležitostně jsme narazili na Libanonce, Araby, Pákistánce, černochy. Většinou pracovali, jenže jakou asi měli možnost? A to problém s nezaměstnaností je v Řecku přece jen mírnější než v okolním světě. Co se nedalo přehlédnout byla systematická okupace země Němci a Rusy.
Němci ovládli Středomoří už před lety a to zcela bez boje. Prý se tu usazují i Angličané a občané Skandinávie. Ale především je všude plno Rusů. Nejdříve přišli jako turisté, nyní jako investoři. Obchody pro Rusy s ruskými prodavači, až jsem litoval nedávno vyhozených učebnic ruštiny ze střední školy. Budu asi muset koupit nové, pokud budu do Řecka ještě dál jezdit.
Byrokrati z EU řeší problém imigrace z jihu. Zatím nedospěli k dohodě jestli imigranty nechat umřít hladem v Africe, hodit je na krk Španělsku, Itálii, Řecku, nebo je spravedlivě rozdělit všem členům unie a okolí včetně zemí které nemají práci ani pro vlastní obyvatele. Asi ještě nejsou vytvořeny ty správné komise.
Mně došlo, že velké stěhování národů nastalo. Situaci nevyřeší milodary bohatých zemí těm chudým, protože brzy budeme všichni stejně chudí. Nevyřeší ji humanitární(!) bombardování. Nevyřeší ji ani hermetické uzavření hranic. Budeme muset hledat kompromisy a začít se dělit. A to je problém. Nejsme ochotni dělit se o prostředky ani v hranicích jednoho státu ani EU, natož s nějakými imigranty z dalekého jihu. Ti nejchudší nemají co dát, ti nejbohatší nechtějí a raději se opevňují v daňových rájích. Kdysi publikovaná fantazie o světě rozděleném na zdevastovanou Zemi s několika ostrovy osídlenými privilegovanými v luxusních pevnostech se stává skutečností.
Uplynulo pouhých šest let a mně známá místa se nápadně změnila. Kolik času ještě zbývá unii, kde politici jen mlátí prázdnou slámu?
