Řešení už tu bylo

  Vyslechl jsem si komentáře ke hře o poplatky. Mezi kritikou mé ženy, která se zlobí, že je zvána k lékaři nadměrně často a bez důvodu a počítáním, kolik stojí jen ten „projednaný" čas obou sněmoven. Přitom je všechno dávno jasné.

Novináři si udělali průzkum jaký názor na věc má veřejnost. Mladší ročníky jsou pro poplatky, starší proti. K tomu přesné a přesto falešné tvrzení bývalého ministra. To, že průměrné čtyři stovky na občana nikoho nezabijí. V tom je ten dvojnásobný klam.

Mladý člověk je obvykle zdravý. Starší lidé bývají častěji a vážněji nemocní, ale nedělají to naschvál. Také by bylo dobře vzít v úvahu, že z manažerského platu jsou čtyři stovky měsíčně skutečně prkotina, ale z průměrného důchodu to je dost podstatná částka. Tvrzení je založeno na falši naší civilizace. Rady jak vyjít s platem poskytují ekonomové, rady jak žít zdravě ti zdraví. Nic proti ničemu, ale vcítit se do problému může jen ten, kdo ho zažil. Na to se zapomíná.

Takže jaképak parlamentní debaty. Prostě lidé v aktivním věku platit budou, ostatní ne. Těm prvním to neublíží a budou mít dobrý pocit z pomoci  potřebným,  těm zbylým se usnadní život.

A že to naše zdravotnictví neutáhne? Ale jděte. Kupoval jsem do cestovní lékárničky Carbo adsorbens, tedy obyčejné živočišné uhlí. Za přípravek, který měl před dvaceti lety korunovou hodnotu jsem zaplatil Kč 53. (Padesát tři korun českých.) Nemusím vám říkat, že tento zázrak obsahuje nejlacinější z laciných komponent. Přesvědčte se sami. Takže ještě jednou.

Nezbytný lék mně určuje lékař a já o tom nediskutuji, tedy nevymýšlím si ani neplýtvám. Levné léky (do stovky) si platíme sami. A tuzér pro lékárníky je už v ceně léků dávno započítán.

O čem se to stále dokola diskutuje? Že by poslanci neměli na práci důležitější věci?