Příležitost

  Výročí je příležitostí k hodnocení, občas i k oslavám. Teprve po bližším prozkoumání komentářů, studií a oslavných ód se člověk musí rozhodnout. Buď číst jen ty laskavé nebo všechno ostatní. Jinak to nejde.

Je pravda, že dříve mnoho věcí nestálo za nic. Člověk mohl beztrestně nadávat jen v kruhu dobrých známých. Dnes může bez obav. Stejně ho nikdo nebere vážně. I hlídací pes demokracie si občas štěkne, občas vycení zuby, ale tím to skončí. Couvnou jen slabší povahy. Protřelí gauneři si jedou po svém. Minulé nedostatky je možné kritizovat bez rizika.

Policie úspěšně chytá i ty nejmenší lumpy. Pokud zrovna nespí v autě nebo jí nedošel benzin. Také umí dělat doprovod „sportovním fanouškům" nejen před stadion, ale i ve vlacích a dokonce už z hranic. Zvládá to v plné parádě. Kdopak ji asi platí?

Když už někoho chytí, je propuštěn buď hned zkraje, zvláště ti větší gauneři, aby měli čas utéct za hranice i s majetkem. Pokud se laskavě dostaví k soudu, může počítat s nejlepšími specializovanými právníky a hlavně s tím, že soudy budou soudit donekonečna (proč ne, soudci to mají nafurt) od neviny až po několikaletý kriminál. Že by bylo něco pravdy na rčení: „proč si platit drahého právníka když můžu podplatit levného soudce"?

Nepřizpůsobiví občané dříve nebyli. Museli povinně pracovat a když se pokusili nepřizpůsobit partě srovnali je spolupracovníci hned ze začátku. Nechtěli dělat za ně. Dnes na to máme vládní i nevládní, ziskové i neziskové organizace. A protože fungují-nefungují, musíme vytvořit agentury, které budou to nefungování koordinovat. Určitě budou v pohodě, protože vrána vráně... znáte to.

Sociální služby za moc nestály. Zato teď ziskové i neziskové (atd. viz výše) úspěšně a socialisticky natahují ruku ke státu aby se postaraly o postižené, ale hlavně o sebe. Je tradicí, že pan král odrbal poddané a královna jednou ročně nechala uvařit kaši. Tradičně bráníme přerušení těhotenství a žehnáme našim zbraním. Rádi přispějeme na hladové ve třetím světě místo abychom jim zaplatili za kilo banánů o pětikorunu víc. Tušíme na čí úkor je tropické ovoce levnější než české švestky, ale nechceme to vědět. To by bylo aby nám levná pracovní síla vyhynula.

Školství prý není na úrovni. Bodejť by bylo. Nové generace chce studovat politologii, kulturologii, publicistiku, ekonomii. Je snadné zdůvodnit proč předpověděný růst ceny akcií se změnil v propad který zasáhl nejen fondy akciové ale celou ekonomiku. Samozřejmě jen dočasně, i když nevíme na jak dlouho. Těžší je postavit dům nebo operovat žlučník. Naštěstí lékaře můžeme dovézt z Ukrajiny a tesaře z Mongolska. My to budeme řídit. Co Čech to řídící pracovník. Kdo jim ale bude opravovat pravopisné chyby v projevech? Myslím, že Korejci, ti jsou schopni a ochotni naučit se spisovnou češtinu.

Bylo by snadné pokračovat. Škoda místa. Čtěte noviny. Člověk může  vidět současnost i optimisticky. Jen nesmí číst o tom, jak sousedovi ukradli auto, synovi nezaplatili mzdu, vnučce zrušili let z dovolené, zkrachovala banka a podobné jobovky. Ti mazaní (co umí levně koupit pozemky a draho je obratem prodat, nejlépe státu) jsou spokojení. Také nefachčenkové jsou spokojení. A těm co pracují, šetří, platí nájem a posílají děti na studie to nevadí. Až jim to začne vadit, stanou se z nich dnešní terminologií praví nebo leví extrémisté. Nebo kontrarevolucionáři nebo disidenti. Až se přidá střední šedá zóna bude zle. Asi vytvoříme další instituce pro vypracování zpráv o růstu extremismu do šuplíku.

Zatím si můžeme plácat po ramenou. Jsme velcí, silní.... Neříkal to ten básník nějak jinak? Asi by se divil zbytnělému sebevědomí, zahnívající morálce, virtuóznímu lhaní. No, neměl provokovat.