Přestaň plácat

a začni mluvit k věci. Tak to říkali učitelé v dobách, kdy ještě směli. Dnes to už neříkají a podle toho to vypadá.

Nevím jestli se to  jmenuje A 23...cosi nebo jinak. Ale nesporně jde o nervově paralytickou bojovou látku. Také o to, jestli se v česku vyskytuje, vyrábí, připravuje,  testuje nebo tak něco. Jestli je to tajné, a jestli se k tomu někdo měl vyjádřit. Třeba prezident. Především bych se vyhnul řečem o množství, nebo se toho chytnou narkomani, už dnes vzdělávaní pojmem množství drogy větší než malé.

O nervově paralytických hnusech jsem poprvé slyšel ještě v dobách, kdy byla vojenská základní služba povinná. A mráz mi šel po zádech. Přitom ani tehdy to nebyla novinka. Vždyť i v přírodě existují podobné chuťovky.

Máme jedny z nejlepších armádních chemiků na světě, jestli ne vůbec nejlepší. A tak jsem rád, že podobná nebezpečí studují i přesto,  že se s jejich použitím, jak  doufám, nikdy neseznámím. Je nanejvýš vhodné, aby se o své práci veřejnosti zmínili. Abychom mohli být v relativním klidu. Vždyť Gripeny také netajíme. Že se příliš nechlubí je normální, jsou to vojáci.  Jinak se k věci vyjadřuje každý kdo nerozezná nervově paralytickou OL od koprové omáčky.

Je tu stále stejný problém.  Přibývá "expertů", co se rádi vyjadřují k věcem, kterým vlastně nerozumí. Naštěstí  mě to nezneklidňuje, od novinářů očekávám sebevědomé vyjádření k čemukoliv a od politiků totéž. Bohužel důvěra v informace masívně klesá.

Například můžeme očekávat kvalifikované postoje mezinárodních politiků, oznamujících, že Irán bombardoval Golanské výšiny. Jenže Golany jsou stále ještě syrské, i když okupované Izraelem. Takže není jisté, jestli stříleli vojáci z Iránu na syrské nebo izraelské území. Třeba to byl Hizballáh nebo kdokoliv jiný. V  tamních zemích je tradicí boj každého proti každému.  Český čtenář by se z toho zbláznil. Maturant by při zkoušce s podobnou informovaností neuspěl. Naštěstí v našem případě toto nebezpečí nehrozí. Školy berou každý kus, studentské práce se dají koupit stejně jako diplomy a v nejhorším stačí pár měsíců a máte titul v kapse.

Děsí mě metoda v jiných souvislostech. Například když se mně můj lékař ptal, kterou ze dvou metod léčby si zvolím. Svých lékařů si vážím, protože mně zachránili život. Prozatím. Ale pane doktore, nezlobte se, já nejsem lékař.  I když chápu, že v dnešním bezprávním prostředí se bojíte nepříjemností, ale rozhodnutí je na vás. A jestli si netroufáte, tak jděte do politiky. Tam se dá všechno beztrestně okecat.