Právo a pořádek

Co si budeme povídat. Systém nám zjednodušuje život. A právní systém je tu od toho, abychom se mohli na NĚCO spolehnout. 

Ale začněme jednoduchým příkladem. Možná, že jste také diváky seriálu o soudkyni Barbaře. Jako z udělání se nabízí poslední případ rozvodu. Případ je to jednoduchý, nakonec se ukáže, že otec není otec protože otcem je jiný otec. Matka se přizná. Problém je vyřešen. Matka dostane od manžela který NENÍ otcem výživné a on se může soudit vesele dál. Prý zájem dítěte – alespoň tak to vidí naše právní praxe odjakživa.

Důsledkem je, že od jisté doby se uzavírají předmanželské smlouvy, dělají testy otcovství a já se domnívám, že toto a další maličkosti přispívají k všeobecné nechuti ženění, lovení solventních a ještě solventnějších přátel (tzn. milenců), a nestabilitě rodiny vůbec.

Druhý příklad je případ policisty, který při honičce gaunera zastřelí jeho spolucestující, kterou neviděl. Jasný případ – nestřílet kde není jistota. Takže policista půjde před soud a gauner dostane podmínku.

Důsledkem této právní zásadovosti zřejmě bude, že gauneři budou brát rukojmí (pokud možno ukrytá v kufru) a policisté se budou bát zasáhnout, protože jinak jim zásadoví obránci práva ztrpčí život.

A konečně případ téměř globální. Paní Angela jedním hlasem vítá běžence v Německu a druhým avizuje nutnost, aby si je okolní země rozdělily. Je trapná. Selský rozum říká, že pozvat mohu kohokoliv, ale nebude mně to určovat soused. Velkoryse ohlašuje cifru (už několikátou) vítaných cizinců, ale jaksi zapomíná sdělit, co s jejich rodinnými příslušníky. To mě poněkud překvapuje, při jejím vzdělání. Chce snad rozdělit rodiny na dva kontinenty? A takových nejasností podložených divným právem si najdete sami víc.

Naivní občan se diví proč existují diktátorské režimy. Proč je jejich občané snášejí? Protože chtějí mít jistotu! Možná ne nejlepší, ale lepší nějakou než žádnou.