Postřehy. Pomáhat a chránit

Málo si všímáme situací, které nám servíruje všední život. Je to škoda. Někdy pro poučení, jindy pro zábavu. Tak alespoň ochutnávka. Například policie to nemá lehké, a většinou proti tomu nic nezmůže.

Policii většina občanů uznává. Protože zjistila, že ji stále víc potřebuje. Na ochranu proti zlodějům, lupičům, vrahům, cvokům „pod vlivem“.  Kde jsou ty idylické časy, kdy fotbalové fanoušky nemusel cestou na stadion doprovázet celý pohotovostní pluk. Vy jste asi zvyklí, ale my, pamětníci se děsíme robotů opancéřovaných neprůstřelnými vestami, v přilbách a v černém. Raději vzpomínám, jak policista na dovolené oživil masáží našeho psa po srdečním kolapsu. Žil ještě několik let –  ten pes a jeho zachránci jsem vděčný a přeji mu štěstí a pevné zdraví.

V minulosti jsem zmiňoval i případy opačné. Shodou okolností v obou šlo o snahu jakéhosi individua dostat se do zaparkovaných automobilů. V prvním případě policie nepřijela vůbec, v druhém legitimovala mě, zatímco podezřelý v klidu odešel (brněnští policisté jsou vtipálci).

Nedávno jsem poslouchal vyprávění, jak městská policie zastihla postaršího strejdu na lavičce v parku, kde se cestou domů osvěžoval lahváčem. Udělili mu pokutu Kč 2000, kterou posléze snížili na 500 pro nedostatek hotovosti. Jsme přece lidé. Mezi známými jsme dlouho diskutovali, proč nepokutují četu bezdomovců, parkujících denně v parném létě na trávníku vedle supermarketu. Nakonec jsme se shodli, že zaprvé bezdomovci musí mít blízko do obchodu na průběžné nákupy a pokuta nic neřeší, protože její vymáhání je problematické. Měšťáci mají rozum.

Jak je napínavé, když policie honí zloděje pod vlivem drog převážejícího ukradené auto z Německa do Polska, aby mohlo být prodáno dále na Ukrajinu. Díky otevřeným hranicím se podporuje svobodný obchod a vyplňuje beztak ubohé televizní zpravodajství. Je zvláštní, že hranice jsou zbytečné, ale do parlamentu se nedostanete ani s úplatkem. Jen tak dál.

Někdy se policii divím, proč se ještě snaží. Zřejmě na objednávku televize kdo přinese zajímavější zprávu. Desetkrát trestaný recidivista, po návratu pět dní z vězení, po vykradení trafiky, ujíždějící na kradené motorce, bez řidičáku, ale se zákazem řízení a pod vlivem alkoholu a drog, no to je přímo mediální poklad. Zvláště když zahučí až do rybníka a policie přijede, aby ho vytáhla. Pomáhat a chránit! Je důležité obviněného co nejdříve propustit, aby mohl znovu prezentovat, co dokáže. Hlavně nesahat na jeho práva!

Policii zpříjemňuje práci především moudrost našich zákonodárců. Tak například zadrženému vrahovi nesmí ukázat obličej. Protože jednak by mohla utrpět jeho lidská (!?) práva a jednak by propříště nebyli posluchači v napětí. Pokud se ho nepodaří chytit hned, zveřejní se ksicht v plné kráse a na všech televizních kanálech. To by jeden pochopil. Ale proč, když ho policie dopadne, musí znovu důsledně zakrývat obličej, který každý mohl před několika dny vidět. To je opravdu hádanka.

Má to drobnou chybičku. Půjde-li to tak dál, bude nutné přijmout zákon, který dovolí kriminálníka, jež útočí na policistu zpacifikovat dostupnými prostředky a následně odvézt na prosekturu. Jinak budou policisté brzy vyhubeni.

A takových příkladů mám celou řadu. Ale dost. Na horory máme televizi.