O demokracii

V žádném případě si netroufám vynášet soudy, vymýšlet nové teorie, natož kritizovat zavedené autority.  Jsem pouze zvědavý. A čekal jsem, až bude dostatečně dlouho po volbách a emoce přejdou.

Ani skutečné autority se nemohou shodnout na tom, co je to demokracie. Každý pochopí, že tak jak ji praktikovali Staří Řekové, to v dnešním světě nejde. Snad na vesnici, kde se problémy projednávají  na ulici, v obchodě, v hospodě. Oponenty nenapadne vystoupit na návsi s transparentem, a kdyby, riskovali by, že sousedé řeknou: už je zase v lihu. Ale nic lepšího než demokracie prý není. Takže jediná shoda je snad na tom, že demokracie, to jsou především svobodné volby. Jenže jako volič mám problém.

Ano, mohu k volbám. A mám možnost vybírat si z několika stran. Bohužel, část kandidátů znám stejně jako vy. Tedy ne, že bychom byli přátelé, ale viděl jsem je na kandidátce strany A, pak strany B, kterou úspěšně zdecimovali a založili stranu C. Prostě takoví bojovníci za dobře placené funkce. Takové volit nechci.

Další problém mám i ve zbytku kandidátky. První podraz tuším v kandidátech označovaných jako „Nejlepší pro město“, „Nestraníci“, „Nezávislí“. O těch prvních si myslím, že se chlubí něčím, co je jejich povinností. Město se má starat o městský majetek, parky, chodníky atd. Tím by se kandidáti chlubit neměli. A jestli čas od času zorganizují pivní festival nebo ohňostroj, tak to je spíš plýtvání veřejnými penězi, které by měli využít na odstraňování vážných problémů. Ale znáte to, lidé chtějí „chléb a hry“. Do stejné kategorie patří sport a kultura. Starosta fotbalista bude prosazovat novou tribunu, místostarosta tenisové rakety z obecního rozpočtu atd.

Nestraníci.  Jak se ti liší od straníků? Nijak. Jsou organizovaní, mají svůj volební program. Svůj kolektivem schválený názor. Takže straníci beze strany. Volební uskupení jsou zájmová sdružení mocichtivých kandidátů.

Nezávislí. Ti bývají velice úspěšní. Málokdo si uvědomuje, že jejich úspěch závisí především na špatné pověsti klasických stran. Přitom na čem jsou nezávislí? Netuším. Ale vím, že jsou závislí na sponzorských darech místní honorace, která za to nebude nic chtít. Snad jen kousek parku pro stavbu, komunikaci k firmě, změnu územního plánu a podobné maličkosti. Zadarmo ani kuře nehrabe.

Co mě ovšem nadchlo je předvolební strategie. Co říkáte tomu, že na kandidátce s čtyřiceti devíti jmény je čtyřicet sedm podporovaných jednou stranou. Mimochodem stranou, která by sama o sobě skončila na smetišti dějin. Tady se cudně skrývá za nic neříkajícím názvem.  Zbývající dva jsou prý skutečně nezávislí. Dobrý fór.

A jednotlivé kandidátky? Volitelní se umístí na první pozice. To jsou organizátoři. Ostatní jsou křoví. Pravda, můžete dávat preferenční hlasy, ale to je jen takové šidítko. Jasnější by byla možnost škrtat ty, které volič nechce. Jenže to ne. Budeš svobodně volit ty, které ti navrhneme. A když se ti to nelíbí, zvolíme se sami. Klasickým příkladem je senát. Stále větší část veřejnosti si uvědomuje, že pokud je  kandidát z rozvětvené rodiny  bude při poklesu účasti pod jedno procento zvolen. Co kdyby si každý desátý volič založil své sdružení. To bychom volili nepřetržitě.

Začátkem devadesátých let lidé předpokládali, že vyberou nejlepší z nejlepších a ti budou pracovat. Před sto lety se mluvilo o cti veřejně sloužit národu. Dnes už před volbami vznikají koalice, ne podle programové shody, ale podle odhadu preferencí. Po volbách se odpad sjednotí a vítěze společně vyšachuje. Ty si voliči můžeš svobodně trhnout.

Tak mě napadlo, jestli by místo svobodných voleb nebylo jednodušší, pozvat z každé strany dva, tři zástupce, kteří by se při společném zasedání dohodli, třeba i za použití bojových sportů. Vítězové takového jednání by se k vládě dostali v podstatě stejným způsobem jako dnes, jen bez voleb. Ušetřila by se téměř miliarda na volbách, volebních komisích a lístcích, lidé by se mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu a výsledek by byl stejný. Vláda zkušených aparátčíků snadno a rychle.

Mám dojem, že mnozí voliči si to uvědomují a proto k volbám nechodí. Protože i ti, kteří volili vítěznou stranu končí s křížkem po funuse.