O co jde?

Následující řádky v žádném případě nejsou o Putnách. Jsou jen připomínkou několika zajímavých skutečností, které samozřejmě nikdo nemusí respektovat. Kdybych chtěl psát o prezidentově posledním střetu, tak bych se musel ptát, kdy konečně skončí další komedie, kdy jedna instituce rozhoduje …a druhý dodává fasádu. Prezident je v tomto případě zbytečně luxusní figurka.

Bývaly časy, kdy absolvent dvouleté odborné stření školy (bez maturity) byl někdo. Konečně termín „mistrák“ mluví za vše. Později se objevili absolventi čtyřletých škol s maturitou a to už něco znamenalo. Pamatuji podnik kde ředitelé šestnácti závodů byli maturanti. O podřízených nemluvě. Vysokoškoláků bylo pár procent – ono totiž během studia mnoho a mnoho studentů odpadlo. Bylo to efektivní a jednoduché.

 Dnes má titul každý (s prominutím – v Čechách se říká: kdo má do p… díru). Pokud alespoň minimálně respektujeme vliv dědičnosti, pak je na zvážení, kde se najednou vzalo tolik hráčů první ligy. Uvedu příklad. Před sto lety byl člověk který rozuměl teorii relativity. Protože ji sám objevil tak ještě nějaký čas váhal. Za pár desítek let ji pochopili i odborníci. Za padesát let i vysokoškoláci specialisté. A jak jste na tom dnes vy? Opravdu si myslíte že komu dál pánbůh úřad (resp. titul) tomu dal i rozum?

 Byli jsme dobří v některých technických a přírodovědných oborech a ještě jsme. Občas i jinde. Ale pak přišel jeden jednoduchý ministr s nápadem zavést do škol trh. A tak se školy řídí zásadou lepší deset blbců než jeden génius. Finančně je to desetinásobek. Ani soukromé školy nejsou to pravé. Jejich (možná) lepší výsledky jsou dané jen podstatně vyšším přílivem peněz a v důsledku toho i lepšími podmínkami. Ovšem ani tady není možné likvidovat slabého leč solventního žáka. A tak produkujeme a produkujeme. Není to ani vzdělávání ani demokracie. Jestli myslíte že si každý může vybrat obor podle svého přání tak doporučuji nějaký test. Zkuste třeba Laplaceovy rovnice, pochopit nanotechnologie v chirurgii, vlastní genom nebo zmíněnou teorii relativity. Jen tak místo hokeje v televizi.

 Bývaly časy kdy katedru vedl docent. Profesorů bylo méně než šafránu. Pak přišla normalizace a někteří byli „odejiti“. Někteří odešli dobrovolně (třeba do ciziny). Jenže pořád tu ještě bylo síto a nejen kádrové. Teprve v létech devadesátých se s vzdělanci roztrhl pytel. Úroveň studentů, docentů a profesorů šla dolů úměrně jejich počtu. A přesto, že statistické rozdělení IQ od idiotie po genialitu je stále stejné, najednou máme disáky, magistry a další kapacity v prodejnách a na ulicích. Zatím. Časem jim dojde jak proflákli život a začnou bojovat o lepší místo na slunci. Až dorostou do středního věku. Tedy až jim bude  asi čtyřicet let. Polovinu už mají za sebou.

 Pak vytáhnou proti všem zpátečníkům a neschopným manažerům protože budou lepší. A ne pod prapory rudými, černými, určitě ne pod duhovými nebo oranžovými. Třeba pod čtverečkovanými nebo zelenými. Vyjde to ovšem nastejno. A média přestanou psát o putnách a s odvahou sobě vlastní objeví nesmyslná pravidla a postaví se na stranu pokroku.  Jako vždy.