Nestačím žasnout

Tak konečně státní šiml vyrobil dokonalý recept na přidělování peněz sama sobě. I když body přiděluje od oka. Gratuluji.

Nejvíc bodů dostane úředník za perfektní ústní i písemný projev, dále musí být skvělý vyjednavač, zvládat krizovou komunikaci a umět vybruslit ze zapeklitých situací.

Správně, pokud úředník žvatlá jak po opici, a v „náročné“ situaci jen civí a neví kudy kam, pak je sice bez odměn, ale pro státní správu vyhovující.

Má disciplínu, je přesný, pečlivý.

Pokud chodí pozdě do práce, dělá si kuřácké přestávky, práci odflákne, může na odměny zapomenout. Pokecání u piva s parťáky a v pracovní době není práci ve státní správě na závadu. (Takového znám.) Ale bude se muset spokojit pouze s řádným platem.

Plní včas a kvalitně úkoly.

Ale ne, až tolik se chce na kvalitním úředníkovi?

Dodržuje nebo nedodržuje služební předpisy.

No co, mnohé předpisy jsou pro kočku, třeba časem vznikne bonus za jejich nedodržování. Veřejnost by to občas i potěšilo.

Úředník si zvyšuje kvalifikaci tím, že skládá úřednické zkoušky ve svém oboru.

A musí také umět dělat to co má?

               Nejsem příznivcem zvláštních odměn. Snad každý z nás zná ze své pracovní praxe realitu. Odměny jsou pro kamarády, příbuzné a milenky. Co dřou jako kůň. Normální smrtelník se domnívá, že na určitou pracovní pozici postupuje člověk, který je pro daný úkol schopnější než jeho okolí. Předpokládá se, že jej bude zvládat a proto má ve vyšší pozici také vyšší pracovní zařazení. Mimořádné nasazení se může vyskytnout při zemětřesení, epidemii a podobných pohromách. A pak jde většinou o výkon v rámci pracovní náplně, ale s většími časovými nároky. To je ovšem něco jiného než získání dovednosti psát deseti místo dvěma prsty.

Takže: Jak jinak bychom si my, co se pokládáme za elitu, přilepšili, že?