Nepoučitelní

Nejsem pro Babiše, ani proti. Zastávám vyčpělý názor, že politika je služba a jako takovou by ji měl vykonávat odborník a to dočasně. Chápu ministra financí jako strážce kasy.

Ministři prý nebudou chodit za ministrem financí s čepicí. Už před časem jsem na tomto místě vyjádřil názor, že jednotliví ministři stále jen navyšují požadavky a bez peněz nejsou schopni vymyslet nic pozitivního. Konečně i ostatní úředníci. Zjednodušovat agendu, snižovat vlastní náklady, to se nenosí. A proto se budou vymýšlet další daně, vyšší pokuty a poplatky. Čekal jsem, jak vláda začne racionalizovat, zvyšovat produktivitu státu a posune den daňové svobody alespoň do května. Brzy jsem tomu sám nevěřil.

Na druhou stranu rozumím. Chce-li být člověk důležitý, musí mít podřízené. Chce-li být hodně důležitý, musí mít podřízené, kteří mají podřízené. To je zákon. A ani ten nejvyšší to nemá jednoduché. Takový premiér musí vyjít se stranickými oponenty, s koalicí, s opozicí, s Bruselem a navíc musí respektovat názory manželky, tchýně a kdoví koho ještě. Pak na něm chtějte, aby byl osobnost.

Naneštěstí byrokratům nahrávají ekonomové. To se slíbí přilepšení lékařům, učitelům a komukoliv. A obratem se popožene inflace a vymyslí tisíc dalších způsobů jak přilepšení anulovat.

Máme se stále lépe a lépe. (V tomto okamžiku sedají diskutující ke strojům, aby připojili kritiku ve smyslu, že v předminulém století nebyla televize, že před sto lety neexistovaly mobily – jak ti lidé mohli žít?) Nechává mě to chladným. Poznal jsem současné důchodce a invalidy, bezdomovce a lidi na minimální mzdě. Statistický růst průměrné mzdy na mě dojem neudělá. A zahraniční nádeníci se také nenechají vydírat na věčné časy.

Takže až se najde politická strana, která bude skutečně pracovat pro lidi, tak ani nemusí dát o sobě vědět. Všichni to poznáme.