Multikulturalismus na scestí

Miluju kulturní různorodost. Housličky v maďarském čardáši, řeckou buzuki, český betlém, moravské kroje. Jenže je v tom háček. 

Pokud mně bude v  české hospodě vyhrávat rock, nebudu tam chodit. To není jen můj postoj, náš stařičký profesor říkával: „V námořnické krčmě si rád poslechu jazz, ale doma v bačkorách ne.“  Někam patří hudba Klezmeru, jinam pravoslavná chrámová hudba. A tak je to se vším. Dovedu pochopit, že každá kultura chce předvést své, ale buď v krajině svých otců, nebo jako oslavu dávných tradic. A to se vším všudy. Není rozumné, aby mně v české cukrárně prezentovali arabské zákusky. Není možné, aby v maďarské vinárně servírovali Staropramen. Odlišná kultura je sváteční(!) obohacení, a pokud má být lidsky přijatelná a komerčně úspěšná, musí být jako zákusek po svátečním obědě. Vytvoříme-li mix různých kultur, bude to mix velmi nechutný.

K tomu je ovšem nezbytně nutné vytvořit společný základ. Prostě něco co budou respektovat všichni. Takže můžeme mít chrámy různých církví pokud v tramvaji budou cestující v oblečeni a ne někteří v plavkách. Průvodčí vlaků budou z praktických důvodů v jednotné uniformě. Až budu chtít vidět módu Aboriginců, pojedu k nim. A budu se jim obdivovat. Ale Aboriginci v Plzni, to je úchylka.

Současná Evropa nepochopila, že Evropa je Evropa a mimo je exotika. Pokud cizinci přicházejí do Evropy a chtějí ji změnit k obrazu svému, pak dojde ke zklamání na obou stranách. Evropa se stane třeba Saudskou Arábií. Ale budou tu chybět velbloudi, poušť a teplé moře. Provozovat české diskotéky v Nigérii může snad jen úchyl. Stejně jako pivní slavnosti v Tibetu. Prostě domorodec ztratí svůj domov a přistěhovalec svou vysněnou(?!) cizinu.

Multikulturalismus je v pestrosti. Nebudu jezdit do Řecka když mně místo ouza budou servírovat rum. Mám rád skopové, ale to neznamená, že si ho budu dávat každý den místo vepřového.

Jenže to úředníci a jejich poskoci nechápou. Nechápou, že například oblečení je dáno vývojem v dané oblasti, stejně tak stravovací návyky a všechno ostatní. Úředníky musíme chápat, nadhledu nejsou schopni z principu, ale poslouchat je nemusíme! Uvědomte si, že dobrý úředník je schopen dělat jakoukoliv pitomost, pokud ho dobře živí. A náš stát živí i zbytečné úředníky dobře. O Bruselu raději nemluvit.

Takže: mimo pestrosti, kterou soužití různých kultur přináší, musíme respektovat určitá nadřazená pravidla platná pro všechny občany bez výjimky. Platná vždy a pro všechny v dané lokalitě! Stejně jako pravidla provozu na silnicích, na hranicích, hřišti i v letadle. A pak budou rozdílné kultury obohacením.