Můj přítel je primitiv

Mám dobrého kamaráda. Dá se s ním vyjít, je s ním legrace, má jen jednu chybu. Půjčuje si. Tedy ne že by to bylo něco neobvyklého, ale on nestačí splácet. A tak se dostal do problémů. Stále do něho všichni kamarádi hučí aby si nepůjčoval, stále mu říkají aby půjčky vracel, dokonce mu i pomohou, ale on to nezvládá. Marné je varování, že ti kdo mu půjčují ho jen podvádějí a okrádají. Všechno marné. A tak nám došla trpělivost. Necháme ho osudu.

Hospodařit na vlastní triko je těžké. Daně musím platit, když udělám chybu hledám jestli ji pokryje pojišťovna, zaměstnavatel mě kontroluje jako ostříž. Takový stát to má jednodušší. Když něco zbabrá tak to neodnese ten kdo udělal chybu, ale uhradí se to z peněz nezúčastněných. Když nestačí rozpočet, zvýší se daně. A přes veškerý svrab bude náš stát zahlazovat dluhy jiných států i když si na vlastní živobytí bude muset půjčit. Oni mu ti bohatší rádi půjčí. Ale budou to chtít vrátit i s úroky. Přitom nikdo nebrání těm kdo mají pětkrát, padesátkrát víc aby poskytli nějaký ten sponzorský dar, aby se politici vzdali několika svých platů. Ani náhodou. Mně příspěvek seberou bez ptaní. A že by mně stát vrátil to o co mě připravil svou neschopností? Máte rozum? Stát se chová jako arogantní primitiv.

Na první pohled je zřejmé, že ti, kdo o takových gestech rozhodují nemají tušení jak se žije z normální výplaty. Bude nutné poučit je. Čím dřív tím líp.