Můj přítel člověk (2)

  Čas od času se i zde někdo pozastaví nad tím proč čtenáře zajímá politika a vůbec věci veřejné. Podle průzkumů většina Čechů sleduje dění kolem a já si myslím, že to je dobře. Když už novináři mají „náhubkový zákon", musíme se pídit  my, opatrně ( i my bychom mohli narazit) ale přece. Že by nový disent? Jenže někdy je z toho člověk jelen.

Když se můj přítel rozpovídá, nenechá na levici nit suchou. Rozumím mu, je inteligentní, vzdělaný, celý život dělal v dobré pozici, podle vlastních slov je značně  majetný, tak proč nějaké zbytečné dělení se s někým kdo se nedokáže postavit na vlastní nohy. Dalo by se říci, že je za vodou. Zrušil by podporu v nezaměstnanosti, socialisty, a vůbec. V něčem souhlasím a ve zbylém ho nechci dráždit. Je velmi radikální i když jinak neškodný. Až tuhle jsem to neustál.

Kamaráde, já bych s tebou hrozně rád souhlasil, jenže já se musím ohánět a trochu hospodařit. Pokud vím, tak ty máš invalidní důchod, byt v „pečováku", příspěvky na léčbu a velmi drahé nezbytné pomůcky které potřebuješ vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, slevu na dopravu a spoustu dalších úlev. Nemluvě o tom, že jsi jednou ročně v lázních, a minimálně jednou dvakrát v léčebně, na rekondičním pobytu nebo v nemocnici pro dlouhodobě nemocné. Až si tohle všechno budeš platit ze svého důchodu tak ti uvěřím, že to myslíš opravdu, ale opravdu upřímně.

Asi jsem se zachoval nevhodně, protože od té doby mě nezve ani na pivo. Jeden dnes neví kdo je kdo.